Domácí zavařenina

Marmeládový zážitek na celý život mi připravili ve Frutě, když jsem ve věku 17 let byla na brigádě. Co splesnivělo, shnilo, rozšlapalo se, to šlo do marmelády. Zařekla jsem se, že TOHLE mi nesmí do baráku a zavařovala jsem o sto šest. Vzpomínky na kvalitní socialistické potraviny beru s rezervou - spíš nám radši neřekli, cože to papáme. Dneska mají potraviny povinně uvedené složení - a my si můžeme vybrat.

Slzím a musím počkat, až ten záchvat smíchu přejde, jinak bych asi nenapsala ani slovo. Takovou kaučukovou gumu neznám, ale dobu zavařovací si pamatuju. V době mého dětství byl chleba s marmeládou téměř denní snídaní a to jsme ani nemuseli zavařovat my, právě od takových hodných lidiček jsme ty loňské domácí marmelády dostávali a nám bylo jedno, že jsou loňské.

Mirku, chechtám se tu po půlnoci tvému článku, možná už jsem také v Bohnicích, fakt jsem se pobavila. Tuhé džemy ředím studenou vodou.

A víte, že švestkovými povidly, které ještě nejsou tvrdé jako beton se dají úspěšně přilepit kachliky třeba v kuchyni? Ale musí se ještě trochu blemtavě táhnout. A lepidla není třeba.

To muselo být letité. Jednou jsem našla zastrčenou sklenici a v ní něco jako hovínko..Ani to nešlo vydlábnout, vyhodila jsem to i se sklenicí..

Díky za pobavení. Během čtení jsem fandila, ale marně.

Pobavila jsem se, viděla jsem tu úpornou snahu před očima....

Marmeláda a džemy s rohlíkem, povidla na koláče, mňam.

Vidím, že mé dětství bylo ochuzeno. Každopádně jsem při čtení popustila uzdu fantazii a bavila se. Také se mi líbí představa sklenice plné krásně červené rybízové zavařeniny se zelenými stopičkami, jež se zachycují mezi zuby ... pěkné letní čtení.

Ta "žvejka" se snad dá uvařit jedině z černého rybízu. Ten už zde roste jen ve velmi malém množství - chvíli nad tím keříkem postojím a je po problému se zavařováním ;-)).