Kloš jelení - muška dotěrná
Foto: autorka

Kloš jelení - muška dotěrná

1. 8. 2018

Vždy mi moji rodiče říkávali, že mám sladkou krev. Nebylo v mém životě dovolené, výletu, nebo jakékoliv akce v přírodě, abych si nepřivezla „razítka“ ve formě zarudlých štípanců, jejichž svědění mne přivádělo k šílenství. Prostě a zkrátka, kamkoliv jsem se vrtla a v oblasti se vyskytoval nějaký komár, ovád či tiplice, všechen ten krvelačný hmyz si mne s bzučící houževnatostí našel. A bohužel, s mými přibývajícími roky tomu není jinak.

Letos mám však dojem, že se hmyzu létat nechce. Připsala bych důvod dlouhodobě horkému rázu počasí a málu dešťů, anebo je hmyz sezobáván ptactvem, kterému absence jarních mrazíků dopřála početné, ale hladové, potomstvo. Ať tak, nebo tak, velmi podezřele jsem se štípanci nějaký čas neměla problém.

A jelikož vše jednou musí skončit, i můj klid před válkou s hmyzem ukončila nedávná návštěva smíšeného lesa, kde jsem se seznámila s potvorou, která nejenže sucha a dlouhodobá horka ustála, ale naopak se přemnožila. A mne si samozřejmě našla.

Mluvím o malé dvoukřídlé mušce jménem Kloš jelení, lidově lojnice, nářečně jelenica či postraňák (latinsky - Lipoptena Cervi; anglicky - Deer ked; německy – Hirschlausfliege; slovensky - kuklorodka jelenia). Tato muška, která se živí výhradně krví jelenů, v časech přemnožení či nouze o jeleny nepohrdne ostatními savci včetně člověka, sedne i na ptáka. Ke svému životu potřebuje krev. Upírka! Není větší tří milimetrů, i s nožkama. Někdo kloš (přisoudila jsem ženský rod) označuje jako "létající klíště“. Kloš se skutečně trochu klíštěti podobá, ale až po té, co ztratí křídla a je zcela placatá. Po usazení na oběť odhodí nenávratně svá malá nenápadná křídla, se kterými si zalítá jen jednou, než zacílí a dosedne na svou oběť, po které nevítaně vandruje a bufetí.

Přítel byl varován svými známými na tyto bodavé potvory a vyrobil v rámci prevence „repelent“, který prý, podle autora na netu, bude zaručeně antisepticky působit. Jen co jsme zjistili, že nás kloše napadly, odbojně jsme se pomazali „úžasným repelentem“ (alpa s macerovaným hřebíčkem). No, nechtějte to vidět, stala se z nás lízátka, nikoliv odpuzovače, kloše se jen slétávaly jako na cukrovou mucholapku a hodovaly. Nebylo vůbec jednoduché se jich zbavovat, bez křídel svou plochostí přilnou k pokožce, lehce zalezou i pod oděv, sem tam si cvaknou panáčka krve a pokračují směrem k vlasům, asi proto, že na nohou mají háčky, kterými se spolehlivě zachytí ve vlasech a mají velkou šanci býti dlouhodobými hosty. Do večera jsme je na sobě lovili, vyčesávali, zabíjeli.

Na druhý den jsme zjistili podle rudých svědivých štípanců, které v den ataku nebylo vůbec na těle vidět, jak nás ty malé mušky zbídačily. Kousnutí jsme vůbec necítili, nepříjemná reakce na kousnutí se u nás dostavila až na druhý den, a to jsem se dočetla, že u citlivějších lidí se může reakce dostavit později, i za tři dny.

Je tomu už 14 dnů a pořád máme na těle stopy po kloších. Bakterie Bartonella schoenbuchensis, kterou nám kloše kousnutím předaly do těla úřaduje pomalu a dlouze. Pokud z toho dosud nebyl zánět srdečního svalu, tak „zaplaťpánbůh“! Snad i tularemii můžeme vyloučit, žádný štípanec zatím nezhnisal. Nicméně, pozor na kloše!

Horka panují nadále, člověka to láká, když nechce k vodě, schovat se do stínu lesa, ale v mém případě budu chodit raději po poli, kde doufám kloše nelétají. Vždyž i chození mezi "bobky" má své letní kouzlo.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eliška Murasová
Ano, zažila jsem na vlastní kůži v Mořkovském lese, jsou to děsní potvoři. Nejde se jich zbavit zvláště ve vlasech.
Věra Lišková
Klošíky jste popsala dokonale, také jsem jejich nálet poznala, lezou ve vlasech, je to protivné. Dají se vzít do ruky a vypadají jako velké klíště. Co je odpuzuje nevím a v posledních letech je jich více.
Alena Tollarová
Tuze by se mi líbilo potkat v lese jelena. Ale teď jsem zviklaná. Tak to snad abych byla ráda, že jeleni u nás nežijí.
Věra Ježková
Tuhle potvůrku jsem dosud neznala. V Praze mi setkání s ní asi nehrozí. Na rozdíl od potvor neviditelných, které řádí v zimě a působí epidemie. Ať už vás žádné podobné drama nepotká.
Alena Vávrová
Šmankote! Tak to tedy NE! Jsem zrovna takový postižený jedinec - jedna potvora si cucne a volá na další: "Pojď te séém, je tu Vávrováá!" Navíc mám alergii na hmyzí jed. Takže o každém štípanci vím hodně dlouho. Alpa s hřebíčkem - chachacha !
Zuzana Pivcová
Jano, musím přiznat, že mě informace docela vyděsila, nijak ji nezlehčuji. Komáři si mě taky vždy spolehlivě najdou. Jednou na dovolené na Kosu jsem měla ráno na obličeji 7 štípanců.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.