ilustrační foto: pixabay.com

Děti 21. století

27. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 30.7.2018 20:56

Nejen špatná řečová vybavenost, chybí i fantazie, touha vynalézat... budou z nich jen konzumenti.

Jana Šenbergerová 27.7.2018 21:15

Hezky jsi to napsala, Danuško. My se můžeme zamyslet, ale změnit to budou muset jiní.

Věra Ježková 27.7.2018 20:18

Vždy, když v knihovně vidím maminku s malým dítětem, jak si vybírají knížky, mám radost. Borku, to je smutné. S ostatními samozřejmě souhlasím.

Zuzana Pivcová 27.7.2018 13:05

Problém to je. Vzhledem k tomu, že mne osobně se to netýká, tak to tak nepociťuji. Ale zrovna v těchto dnech jsem četla článek o výzkumu znalosti dějin naší republiky u vzorku populace od 18 do 55 let. Výsledky byly žalostné, hlavně u roku 1938 a 1968. Mladí se nehodlají dějinami zabývat, považují to za vyřízené, tak co. Nevím ale, kam spěje doba, tak třeba jim budou jejich technické znalosti ku prospěchu.

Marie Doušová 27.7.2018 12:47

Zamyslet se nad tímto problémem můžeme , ale nic se s tím asi nedá dělat .Pokrok se zastavit nedá.

Danuše Onderková 27.7.2018 10:31

Naďo, je to tak, já to vidím také. A vidím to i na zmrzlině. Proto mne ten článek napadl

Libor Farský 27.7.2018 10:11

Velmi mě mrzí, že má vnoučata nemají žádný vztah k papírovým knihám a vlastně nečtou ani moji synové, ačkoliv jsem je k tomu vedl a za jejich dětství žádné mobily ani počítače nebyly. Prý pro nedostatek času...

Naděžda Špásová 27.7.2018 10:03

Danko, plně s tebou souhlasím. Obávám se ale, že se nad tím zamýšlíme jen my. Mladé to vůbec nezajímá, vidím to doma. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá