Toxic food environment. Žijete v něm?

Vařím 38 let. Asi dobře, protože manžel i syn se na domácí kuchyň vždycky těšili. Když přišlo náročné období, únava nebo nemoc, s vyvářením bych nejraděj sekla. Ale rychle mne to přešlo. Pochutnat si a ještě k tomu mít spokojenou rodinu, to byla taky velká motivace. Kluci coby fotbalisté měli rádi klasická jídla, já jsem si často přivařila ještě něco zdravějšího, méně tučného. A u toho už jsem zůstala. Dodnes vařím raději 2 jídla v menším množství. Musím se ale přiznat, když začínali prodávat různé čínské polévky, chutnaly mi. Kdyby mi bylo jedno co jíme, ráda bych je vzala na milost, bohužel.

Presto, ze se u nas vari skoro denne jsou chvile kdy se vratime treba od lekare a neni uvarena polevka tak pytlikova je zachrana, bez polevky by to u nas neproslo. O muze se nebojim, hlady by neumrel, ale brambory by mel na taliri asi denne a k tomu nejaky kousek masa, nejradeji bucek nebo veprove v mrkvi, zeleninovou prilohu by si urcite neordinoval.

Když jsem byla sama, nevařila jsem, ale rozhodně jsem nejedla fast food. Byla jsem štíhlá a bylo mi fajn. Teď vařím, kynu, a je mi také fajn, ale zřejmě ze zcela jiných důvodů. :-)

Ten výraz je pro mě hrozný. Naštěstí v tom, co představuje, žiju minimálně. Vařím ráda, a to i pro sebe. Třeba těstoviny se sýrem, narychlo udělaná kuřecí prsa, filé. Pro přítele vařím jídla náročnější, ale potěším ho i lečem. Mám ráda pytlíkové polévky, které se jen zalijí na talíři (ne čínské). Třeba cibulovou doplním sýrem a naopak.

Já o svého muže strach nemám, ten vařit umí dobře. To spíš já bych se asi začala odbývat. Teď spolu vaříme a jíme co nám chutná. A dokonce i ta polívka z pytlíku občas přijde k chuti.

Já jsem ovdověl brzy a vychovával jsem své dva syny sám a také jsem sám vařil. Jenže jakmile se oženili a odešli z domu, dostal jsem se do situace kterou líčíte. A zřejmě to již bude stav trvalý. Úplně mě totiž přestalo vaření bavit, když mi to nemá kdo pochválit. Byť občas až na moji výzvu. (Smutný smajlík).

Vyhnout se dá lehce, nesmí být člověk líný. Jedině výjimka jak píše Dana P.

Ano je to tak. Občas si dát něco rychlého že stánku ano, ale jist to pořád není nic dobrého. Já osobně tahle jídla nejím, protože mi to prostě nechutná. A nejsem na ně vůbec zvyklá. To si radši dám doma chleba s máslem a hrnek mléka nebo něco podobného. A polévky z pytlíku jsem jedla jako mladá, když jsem jezdila s partou na vodu.

S tím souzním, a až se k tomu vrátím, bude mi na světě ještě líp. :-)