Babi, to nemůžeš. Pozor na rady mladších

Nemám rád když vejce poučuje slepici.

Boleslavovi lze jen poradit. Soužití více generací v jednom domě je vždy problematické. Děti vylétaly z hnízda a zakládaly si své rodiny dost daleko, žádné oboustranné vměšování se nekonalo. Jsem sama a začínají mít o mne starosti. Ne na to, když hlídám ve svém věku pětileté dítě . Hlásím jim svůj stav přes FB. To hromadění věcí je u soukmenovců tak 50 na 50 . Moje matka spíš vše vyhazovala a spíš mne láká nemít mnoho věcí.

Jak se říká...Každá rada drahá.....

Starý člověk je někdy horší než malé děcko. A taky i generál co chce, aby ho jeho děti poslouchaly. Tady je každá rada drahá. A hromadění věcí a hygiena je už na pováženou. Měli jsme takového souseda a trvalo to pár let, než poslechl svou dceru i syna. Chtělo by to možná někoho nestranného. Toho většinou staří lidé poslechnou víc, než někoho z rodiny.

A když můj 80 letý otec plní byt harampádím všeho druhu mám ho nechat být protože je svéprávný nebo se mu snažit vysvětlit že ve špíně žít nemůže?

Mladí většinou kopírují ty starší, aniž by si to uvědomovali. Jestliže takové připomínky poslouchali celý život, projevují svůj "zájem" o rodiče nebo prarodiče takovými poznámkami. Jezdím autem, na dovolenou, na návštěvy přátel, ale že by moje děti měly ke mně takové nevhodné připomínky. Jo, když měl starší syn 16, tak mi řekl, že si úplně zbytečně líčím řasy, že se mi stejně slepí a vypadá to blbě. A měl pravdu, adolescent. Já jim do ničeho nekecám, oni mi do ničeho nekecají. Když ode mne něco potřebují, řeknou, pomůžu, poradím. Když já něco potřebuji, většinou něco opravit, přijdou, opraví. Oni vědí, že si se vším poradím a já vím, že jsem je vychovala k samostatnosti a oni si taky se vším poradí. A ti lidé z toho článku, tak ať jsou rádi, že se o ně někdo stará, i když posílat někoho do domova důchodců, to není moc citlivé.

Nevím - názory jsou různé a je třeba je ctít jako názory. Tento článek je prezentován z pohledu starých lidí. Já dám názor z pohledu lidí, kteří se o své rodiče starají. Já mám ještě matku. Otec zemřel. Matka žije ve společném rod. domě s mou rodinou - já s manželkou, syn s rodinou, dcera s rodinou. V domě je ještě penzion o 8 pokojích. Nastínění poměrů. Matka má v domě svou samostatnou bytovou jednotku. Je soběstačná v domácnosti. Má 85 let. Když k ní jako syn nepřijdu na pokec - vadí ji to. Když k ní přijdu, musím si dát pozor na to co říkám. Když mám někde jet - tak hned slyším - pozor na cestu, vem si s sebou to, nejezdi rychle, kdy dojedeš atd. atd. Když si zakašlu - byl jsi u doktora, co na to bereš, dej na mé rady atd. atd. O čemkoliv mluvíme, uděluje rady. Zkrátka jsem u ní stále a pořád její 10leté dítě. Navíc - máte před domem bordel, nešetříte topením ani elektrikou, proč si kupujete to a ono. Hosté dělají hluk, bouchají dveřmi, nezhasínají, pořád se sprchují. Musíte je pokárat, musíte jim říct atd. atd. Zkrátka - moje matka je jedna osoba, ale podle jejího přání by se mělo řídit a trpět deset rodinných příslušníků, kteří by měli mít úctu ke stáří a potlačit své chování k spokojenosti mé matky. Tak se ptám - jak se chovat s úctou ke stáří a své matce?