Počítačové děti

Já bych to rozhodně tak černě neviděl, právě naopak. Je skvělé, že už malé děti zvládají ovládat počítače, tablety a veškerou dostupnou techniku. Hodně je to posune kupředu a mohou toho pak v životě využít. Zrovna teď vybírám synovi (7 let) tablet a bohužel se v dnešních technologiích moc nevyznám. Na http://techhity.cz/media/jak-vybrat-tablet jsem se dočetl, že by v tabletu neměl chybět HDMI konektor, GPS modul, LTE připojení .. ježiš vždyť já ani nevím, co to znamená. Ale chci ho synovi koupit, nejen proto, že ho prý mají všichni spolužáci, ale aby nebyl za trotla .. tak jako si připadám já.

Ani já nejsem nadšená z vnoučat skloněných nad obratovkou tabletu nebo dřepících u počítače - ale hlavní odpovědnost je na rodičích. Rozesmála mne hláška: Miláčku, ty máš tak krásně uklizeno i uvařeno! On nešel internet?

Líbí se mi humor ve větě "...a hlavně nekonečné variace na pět prstů v angličtině, což do budoucna není zas tak špatné…". Nakupovat za pět prstů? Co se v mládí naučíš, ve stáří najdeš!

Tak to právě zažíváme. Slíbila jse dceři, že nenechám vnučky sedět u PC déle než půl hodiny v kuse. Ha, ha, ha! Jak naivní jsem byla. Pro ně je to vzácné, protože doma teď počítač nemají a já jejich "lačnost" docela chápu. Nicméně pohádka před spaním pro tu čtyřletou je zatím samozřejmostí.

Vím, že tento " nešvar " přinesla tato doba. ALE, v případě, když je hlídání vnoučat na mně, ani se nedovolí zeptat, můžou li si otevřít tablet, mobil, či počítač. Tak to je, přes tento můj postoj zkrátka " nejede vlak ".

Sice mi hodně vadí,že je vnuk až moc často u PC,ale na druhou stranu mu to hraní her hodně pomáhá v angličtině

Já se naopak těším až někdo z rodiny bude PC ovládat lépe než já a nebudu muset o rady žádat kamarády ajťáky.

Oceňuji takto zpracovaný postoj. Nás nemusí znepokojovat, že vnuci chtějí něco jiného a umí mnohem víc než my, tak tomu bylo vždycky. Mě znepokojuje to, že poprvé od vzniku civilizace je technika tak mohutná, že od sebe vzdaluje lidi. Bývali mnohem víc v kontaktu tváří v tvář, dokonce i v bitvách, ale hlavně v každodenním životě, To se teď asi bude měnit. Hospody a poutě jsou sice plné, ale dětem možná ubývají lidi, kteří pro ně znamenají lásku, podporu, vstřícnost, autoritu, a ony si hůř osvojují společenské rituály – například nebýt hrubý (viz komentáře na internetu). To všechno a mnohem víc na dálku nebo po internetu neseženete. něco prostě musíte prožít „v reálu“. A co my, staří? My sice chodíme třeba i denně na i60, ale, čistě mezi námi, fyzická blízkost, pohlazení, útěcha, úsměv jen pro nás… je mnohem víc než smajlík v e-mailu. :-)