Milí "Íčkaři", dlouho jsem tu nebyla, mj. proto, že mi odešel kabel od PC a já byla na webu jen vždy přes mobil. Ale věřte, nezapomněla jsem na vás. A tak napravuji dlouhý "půst" mých příspěvků.
A co, že se za tu dlouhou dobu stalo? Změnila jsem zaměstnání, což před důchodem nebylo jednoduché, ale zatím jsem s kolegy nadále už proto, že je zde fajn parta lidiček. Ostatně dali mi hezky najevo, jak mne vidí. A ač má práce není jednoduchá, v mém postarším věku jsem dokonce úspěšně absolvovala odborné zkoušky ČNB a získala osvědčení. V ten den jsem si pro štěstí vzala prsten po mamince, zřejmě vše pozorovala z nebíčka i ona a jistě ji potěšilo, že jsem uspěla. Od chůvičky Meginky Vlasty jsem tak měla "vánoce" po úspěšných zkouškách a smlsla jsem si na salátu s řízečkem. Ostatně jsme s Megí rády, že Vlastu máme, moc mi pomáhá s Meginkou, dokonce s ní šla ji i ostříhat a pro mne je to tak moc milé překvápko pak. Velké díky ode mne pro ni.
Také mi ale onemocněla Meginka, měla zánět dělohy, zatím se z toho vyléčila, snad nebudou žádné komplikace...
Bohužel je na nemocenské dlouhodobě i kamarád Luky, což mne moc mrzí, protože nemůžeme cestovat na výlety, které mi velmi chybí i jeho společnost. No, ale zdraví je nejdůležitější, doufám, že ho lékaři brzy konečně vyléčí, ač zřejmě toto nejen jaro, ale i léto nebude společné a je bez zážitků. Dokonce jsme letos neprožili ani tajuplnou Svatojánskou noc. Byť já putovala v té době lesem a kapradí mne potkalo nádherné. A jestlipak zezlátlo vám, přátelé o Svatojánskou noc?
Ale ani já nejsem úplně zdravotně v pořádku, v době, kdy píši tento článek, mne stále bolí rameno a bohužel i já tak skončím v péči lékařů...
Navíc, abych pravdu řekla, mne tíží ta vedra, která panují, nedělají dobře ani mně, ani Megince a nemůžeme dost dobře nikam cestovat.
Ještě, že máme v Mostě les Ressl, řeknu vám. A tak alespoň vycházky nechybějí a společnost nám mj. dělají plecháčky, které jsme si s Lukym navzájem nadělili. Ráda z něj piji vodu ze studánky. Potkali jsme i srnku nejednou v lese, letěla rozeběhnutá přímo k nám, dost mne to vylekalo, myslím, že i ji. Byl to nějaký velký kus, až jsem pochybovala, že jde jen o srnku. Hned jsem vzala Megí do náruče, chvíli jsme na sebe koukaly, pak naštěstí změnila trasu. Od té doby dávám větší pozor.
Při mých cestách mne doprovázely růže, květina mého znamení. Nyní v létě si vyšlapuji i naboso, doporučuji všem. Tedy jen v přírodě, zvláště prima je to v ranní rose v trávě, jen to chce si přivstanout... Ale i v lese mezi šiškami v jehličí, v mechu to má své kouzlo, nad hlavou šumění stromů ve vánku... To je ten nejlepší "koncert" pro mne. Jen ten potůček na Resslu mi chybí, kde nožky bych ráda smočila a osvěžila.
Dnes jsem si objednala knihu Raději zešílet v divočině, na tu se moc těším. Nejen proto, že je z prostředí Šumavy mé milované, ale asi i já bych raději "zešílela" v lese, či na rozkvetlé louce, než při honbě za penězi, majetkem a nesmysly..., jak to mnozí praktikují. Ti samotáři z knihy myslím sami nejsou, mají kolem sebe to největší bohatství Matky Země.
Já raději zůstanu bosou cestovatelkou lesem, byť se to může některým zdát podivínské. Ale je to můj život a Meginky a má duše mi za to děkuje.
Raději, jak jistě víte, hovořím snímky, tak se podívejte, chcete-li na čas, kdy jsem tu s vámi nebyla. Krásné léto vám všem a nechť nám občas i zaprší děštíček, bez něj života není...
P.S. A víte, co mne zde těší? Že články se čtou stále, dokonce i ty, z roku 2015, což mne překvapuje... Nejvíce zobrazení mám u jednoho článku přes neskutečných 6000, ale stejně si myslím, že ten nejlepší je "Sýkorky zase přiletí...", byl od srdce totiž, byť jsem tenkráte myslela, že mi pukne žalem... A tak i já se začtu do těch vašich článků častěji a ráda.
Eva & Meginka
