Rozkvetlá louka. Čím dál větší vzácnost

Zde v jižních Čechách blízko naší chalupy ještě nějaké louky jsou a s nimi i kvítí, které znám od mladých let. Naše maminka je milovala, proto jí vždy doneseme nějakou kytičku na hrob, i když to zrovna není běžné, dávat tam do vázy luční kvítí.

Za rozkvetlou loukou dnes už nikdo nevidí tu fůru práce, díky které louky kdysi kvetly. Každý hledá jen "pastvu pro oko". Kdo dnes ví, že na jaře se musela louka uvláčet-provzdušnit, pohnojit močůvkou, že louky se sekaly v plném květu, aby několikerým obracením sena, dáváním do kup a znovu rozklepáváním do klopišť, se semena trav i lučního kvítí přirozenou cestou vracela zpět do trávníku. To byla sena. Pak byly, většinou po žních, otavy. To se vše opakovalo, jen bohatost kvítí byla menší. Louka byla hlavním zdrojem pro chod dobrého hospodářství a hospodář neměl čas rozplývat se nad kytičkami, pro něho to byla obživa.

Nádhera! Tolik mi chybí rozkvetlé louky, že jsem touhu po nich vypsala v jednom z článků.

Rozkvetlá louka je jeden z nejkrásnějších pohledů, které příroda nabízí. Velká škoda, že už jich je tak poskrovnu. Díky za článek. / Borku, ty se máš. A tohle je situace, kdy závidím a přeju současně. :-)

Na takovou louku se dívám z okna - jsme chráněná krajinná oblast.

Dávám vědět ;-)) A u nás se oddělovalo zrno od plev. Holt, jiný kraj, jiný mrav....

Až někde narazíte na koukol, dejte vědět. Ten jsme od zrna oddělili tak dokonale, že se stal chráněnou rostlinou.

Letos jsem měla možnost vidět ještě pár takových míst. A sice za městem Bechyně. Byl to moc hezký pohled. Ale je pravda že moc takových míst už není.