Foto: autorka (Muzeum trabantů)

Jedna NDR, a různé zásobování. Co mi utkvělo v paměti - část třetí

3. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Pivcová 4.7.2018 16:22

Z tehdejší NDR jsem si někdy přivezla pár hezkých a levnějších věcí, jaké u nás v té době nebyly, třeba boty, prádlo, froté ručníky, vlnu na pletení, kosmetiku i něco od jídla, ale v některém období byl i běžného zboží nedostatek. A před přejezdem hranic mi párkrát moc dobře nebylo.

Marie Doušová 4.7.2018 09:18

Také vzpomínám na zájezdy ,kde se v NDR nakupovalo zboží, které u nás nebylo. Hlavně dětské botičky ,bundičky a na Vánoce oříšky. čokoládu ,kakao atd.....

Věra Ježková 3.7.2018 20:58

Matně si vzpomínám, že v Endérákově s bohatými sousedy čile obchodovali. Od kolegy z východního Berlína jsem např. dostala toffifee – a čuměla.

Alena Vávrová 3.7.2018 17:17

Jj, také jsem si zavzpomínala, třeba jak jsem si v Halle v butiku just koupila vytouženou nejdražší mikinu v životě...prodavačka ani nevěřila, že na ní mám...a moje německá kamarádka si hvízdla, když mě v ní uviděla...

Zorka Horká 3.7.2018 13:19

Taky jsem zavzpomínala. Nejen na to co uvátí diskutéři níže. I na mandle, rozinky a sultánky. I na dětské oblečení a boty. Díky za připomenutí. :-)

Marie Ženatová 3.7.2018 12:32

Díky moc za zajímavý článek. Ráda jsem si také zavzpomínala...

Eva Mužíková 3.7.2018 10:59

Ráda jsem si přečetla.

Mirek Hahn 3.7.2018 10:22

NDR, výkladní skříň socialismu :-) ...aneb Kružítkov.

Blanka Macháčková 3.7.2018 10:18

Na butiky s oblečením a obchody s lahůdkami pamatuji. Občas jsme si něco přivezli. Jen ty hranice nás zbytečně stresovaly.

Dana Puchalská 3.7.2018 09:36

Ano. Bylo to zajímavé. Moje matka jezdila do NDR pro různé zboží co tu nebylo. Nejraději vozidla právě to koření a pak rýži ve varných sáčcích. A pak někdy v r. 1969 záclony. To byla šťastná jako blecha. Ale mně nejvíc chutnal ty bílé klobásy protože tady jsme je neznali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá