Speciality kuchyně NDR - jak pro koho! Co mi utkvělo v paměti - část druhá

Do NDR jsme jezdili poměrně často, jsem z Teplic, tak to bylo kousek. Jídlo jako celek bylo hrozné, když jsem jednou dostala eintopf, vyděsila jsem se, protože kromě zeleniny tam bylo rozstříhané kuře s kůží i kostmi. Ještě teď se otřepávám. Také jsme dostali v lepší restauraci řízek s dušenou mrkví a nějakou omáčkou. Opatrně jsme vypreparovali maso. Ostatní se jíst nedalo. Měli ale docela dobré některé uzeniny, např. médský salám a telecí párky. My jsme si nejradši kupovali grilované kuře, na tom se nedalo nic zkazit. Bez housky , ty byly tak vypečené, že se nedaly vůbec ukousnout. Dodnes nevím, jak je domorodci jedli.

Jako malá (asi 14 let) jsem byla na výměnné rekreaci v Marienbergu. Vzpomínám na velký hrnec Eiintopfu, kde plavaly celé párky, kroupy a zelenina. Jedla jsem to, nic jiného nebylo.

Přesné...

V NDR jsme byli několikrát, někdy jsem tam i něco nakoupila. Ale největším zážitkem pro mne byl zájezd do Lužického Srbska a to hlavně do obce Ralbice, kde se po válce začalo s budováním nového hřbitova, jehož motivem byla jedinná humánní myšlenka - aby si lidé byli rovni alespoń po smrti. Je to místní rarita, každý kdo v této obci zemře dostane po smrti bílý pozlacený kříž, jehož cena je velmi nízká. Je to ojedinělý hřbitov v celé Evropě a tak o turisty zde není nouze. Byla jsem moc dojata tímto lesem bílých křížů a co mne při pohledu na ně napadlo: Žiji já vždy tak , abych si po smrti zasloužila takový obyčejný bílý kříž...? Viděla jsem i cestopisný snímek života Srbů během celého roku. A na vlastní oči viděla jejich lásku ke své zemi a velikou sílu udržet své bohatství, řeč, vlastenecké cítění a velikou pohostinnost...

Mně v NDR chutnal právě jen a jen ten metsky salám. Jinak ti byl děs - běs. A řízek se zelím a knedlíkem jsem jíst odmítla. Zlatá česká kuchyně. A eintopf to byla kapitola sama pro sebe. Ale opékana klobása byla dobrá.

Já jsem byla v NDR jen jednou. Bylo to od nás docela z ruky. A pamatuji si, že k obědu byl smažený řízek a zelí. Zuzko, díky za vzpomínky.

V NDR jsem byla mnohokrát.Kdykoli jsme jei k manželovým rodičūm do Teplic;vždy jsme zamířili do Diepoldiswalde (asi se to píše jinak☺),nebo až do Drážďan.Kupovali jsme Metzwurst,Leberwurst,Halb und halb ,Likér Kakao mit nuß a mnoho jinéh.Když jsme si jednou chtēli koupit pivo,tak nám číšník taktnė sdélil,že je Čech a ví ,že chceme pūllitr☺ Na návštēvē u známých v Rieze jsme dostali bramborovoz kaši, na ní pečenáče a k tomu sladký ovocný kompot.Snēdli jsme a byli rádi,že máme o zkušenost víc.

V době dávné (asi v roce 1974) jsem byla v NDR na prázdninové praxi. Užila jsem si celý měsíc závodního stravování a zařekla jsem se, že už nikdy více. Chod byl vždy jeden, většinou něco jako hustá polévka. Když v ní jednou plavalo kousek kuřecího masa, byla pro změnu sladká. Když byla mimořádně součástí pokrmu uzenina, bylo skoro vyhráno. A nejhorší na tom bylo, že se muselo dojídat. Dohlížela na to statná Němka, která křičela na každého, kdo něco nechal na talíři. Neexistovalo vrátit nedojedené jídlo. To byl vrchol plýtvání. Po návratu domů jsem si hned v Praze zašla na pořádnou svíčkovou.

Miloš Nekvasil 28.6.2018 21:33 Paní Z. Pivcová, jméno nevím, dátee-li mi mail, pošlu jeho fotku. Miloš N.

Zuzko, opět hezké. Uzeniny ano – Bockwurst. Métský salám nemám ráda. Jednou nám dali v Postupimi na závěrečný slavnostní oběd tatarák se syrovým vajíčkem. Ani jsem se ho nedotkla. Jinak vzpomínek na jídlo moc nemám, kromě lososa, kterého jsem z blbosti neochutnala, o čemž už jsem psala jinde.