Speciality kuchyně NDR - jak pro koho! Co mi utkvělo v paměti - část druhá
Foto: autorka

Speciality kuchyně NDR - jak pro koho! Co mi utkvělo v paměti - část druhá

29. 6. 2018

Podobně, jako byli příznivci a odpůrci východoněmeckých aut značky Trabant, měla i kuchyně NDR řadu přívrženců i kritiků. Je však pravda, že ať byla jakákoliv, některé pokrmy zůstaly na "repertoáru" východních spolkových zemí dodnes nebo se i rozšířily do celé Spolkové republiky.

Při svých pobytech v NDR jsem vyzkoušela různé typy stravování, ať to bylo rychloobčerstvení na ulici, studený nářez k večeři v soukromí, oběd v podnikové jídelně nebo večeře v kvalitní restauraci. Během jednodenních výletů za památkami a nákupy do Drážďan jsem se většinou spokojila s klobásou, kterých bylo na stáncích i v samoobslužných restauracích nepřeberně mnoho. Byl to párek ohřívaný, opečený či mletý kari, v 80. letech se objevil i příbuzný našeho párku v rohlíku Ketwurst nebo tzv. Grilletta coby jakási nápodoba hamburgeru. Před hořčicí dávali lidé přednost kečupu. Kromě stánků prodávali všudypřítomné párky i pouliční prodavači, kteří si svůj "krámek" - na šlích upevněnou desku a pod ní na břiše nějaký pekáč s párky - nosili s sebou a tak ušetřili za nájem kiosku. Myslím, že tento tradiční jednoduchý prodej přežil (alespoň v bývalém Východním Berlíně) dodnes. Rychloobčerstvením se stala i grilovaná kuřata, cedule Broiler nebo Goldbroiler byly vidět všude. 

Byly to tedy především uzeniny, které "hýbaly" celou NDR a velkou měrou nahrazovaly nepříliš pestrý výběr masa. Z něj převažovalo vepřové - kotleta, steak, řízek (pro nás s nepochopitelnou omáčkou), ovarové koleno, klopsy nebo mleté bifteky, syrové mleté maso i s lojem na tatarák, zvaný Hackepeter. Pak asi následovala drůbež, méně hovězího a telecí či jehněčí jen vzácně. I když k NDR patřil Balt, ve vnitrozemí prodej ryb nebyl příliš obvyklý. Na Rujaně jsme zažily uzeného platýze, avšak převažoval herink, případně pstruh nebo candát. Již jmenované uzeniny byly i v hlavním pokrmu na oběd, ať již se jednalo o guláš nebo tzv. Jägerschnitzel (lovecký řízek), který byl ve skutečnosti obalovaným salámem, servírovaným s rajskou omáčkou a širokými nudlemi.

Jako přílohy byly většinou vařené brambory nebo rýže, případně obojí najednou. V restauracích byly někdy pro nás obrovské porce na oválných členěných talířích. Houskové knedlíky se tu nevařily. Krajově, třeba v Durynsku, existovaly velké kulaté knedlíky z bramborového těsta. K polévkám patřily vývary nebo zeleninové, oblíbený byl převzatý ruský boršč, ale ještě rozšířenější byla soljanka. Specialitou letního období byly ovocné polévky, servírované za studena, zvané Kaltschale. 

Typickým německým jídlem byl tzv. Eintopf, dnešní kuchařky by řekly, husté polévky z toho, co dům dá. Nechyběly v nich luštěniny, brambory, rýže, třeba zelí nebo chřest, samozřejmě uzeniny a odřezky masa. Eintopf byl opravdu velmi individuálně pojatý pokrm, který však v určité dny byl hlavním poledním chodem (což třeba zjistili naši žáčci při zájezdu, kteří polévku nechtěli, ale dál už jiného nebylo). 

Co se týkalo nápojů, oblíbené bylo samozřejmě pivo domácích značek, pro nás poněkud slabé, např. Radeberger Pilsner. Říkali, že nejde o krádež značky, nýbrž, že pro ně výraz Pilsner je označení pro kvalitu. Objednat si pivo k obědu znamenalo dostat třetinkovou sklenici se stopkou. Češi museli zdůraznit, že chtějí pivo velké. Sezónním letním nápojem v Berlíně bylo Berliner Weisse mit Schuss - , spíše dámský nápoj, asi sedmistupňové světlé pivo, do nějž se přidával střik - většinou malinový likér, známá ale byla i varianta zelená. Limonádám se říkalo vlastním názvem Brause. Z lihovin převažoval německý koňak zvaný Weinbrand nebo režná (Doppel)Korn, populární byla i Zitronenwodka nebo sekt Rotkäppchen čili Červená Karkulka.

V NDR se pila všude jen káva rozpustná či překapávaná, náš oblíbený turek rozšířen nebyl. V kavárnách, kam se chodilo odpoledne pravidelně,  servírovali kávu většinou v konvičkách se šálky zvlášť. Káva s mlékem a cukrem se nazývala Kaffee komplett. Dezertem bývaly různé řezy z dortových forem, základní název všeho byl Kuchen, i když to nebyly koláče. Záleželo jen na druzích - čokoládové, tvarohové, ovocné. Ale tvarované moučníky, jako třeba věnečky, indiánky nebo laskonky, běžné u nás, tam k dostání nebyly. Někde měli zmrzlinové poháry nebo také želatinový pokrm s ovocnou příchutí zahuštěný krupičkou, který se poléval vanilkovou omáčkou. Říkalo se mu, snad podle firmy, Rote Grütze.

Na závěr této části bych ráda řekla, že Východní Němky nebyly žádné zvláštní kuchařky. Vláda to omlouvala tím, že socialistické pracující ženy nemají čas na to, aby se zaobíraly nákladným vařením. Takže v mnoha rodinách to bylo tak, že v pracovní dny se chodilo na oběd do jídelen a večeřelo se dost stereotypně nastudeno, tedy přikrajovaly se salámy, suché nebo měkké, a sýry z lednice, a o víkendu se mnohdy šlo do restaurace. 

Tolik tedy mé vzpomínky. Protože jsem neprocestovala celou NDR, je pravděpodobné, že jsem řadu pokrmů vůbec nepoznala. Nebudu se tedy zlobit, budete-li mi v čemkoliv oponovat. A naopak uvítám jakékoliv další osobní informace, spojené se stolováním v NDR.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Do NDR jsme jezdili poměrně často, jsem z Teplic, tak to bylo kousek. Jídlo jako celek bylo hrozné, když jsem jednou dostala eintopf, vyděsila jsem se, protože kromě zeleniny tam bylo rozstříhané kuře s kůží i kostmi. Ještě teď se otřepávám. Také jsme dostali v lepší restauraci řízek s dušenou mrkví a nějakou omáčkou. Opatrně jsme vypreparovali maso. Ostatní se jíst nedalo. Měli ale docela dobré některé uzeniny, např. médský salám a telecí párky. My jsme si nejradši kupovali grilované kuře, na tom se nedalo nic zkazit. Bez housky , ty byly tak vypečené, že se nedaly vůbec ukousnout. Dodnes nevím, jak je domorodci jedli.
Jitka Mošovská
Jako malá (asi 14 let) jsem byla na výměnné rekreaci v Marienbergu. Vzpomínám na velký hrnec Eiintopfu, kde plavaly celé párky, kroupy a zelenina. Jedla jsem to, nic jiného nebylo.
Hana Rypáčková
Přesné...
Marie Ženatová
V NDR jsme byli několikrát, někdy jsem tam i něco nakoupila. Ale největším zážitkem pro mne byl zájezd do Lužického Srbska a to hlavně do obce Ralbice, kde se po válce začalo s budováním nového hřbitova, jehož motivem byla jedinná humánní myšlenka - aby si lidé byli rovni alespoń po smrti. Je to místní rarita, každý kdo v této obci zemře dostane po smrti bílý pozlacený kříž, jehož cena je velmi nízká. Je to ojedinělý hřbitov v celé Evropě a tak o turisty zde není nouze. Byla jsem moc dojata tímto lesem bílých křížů a co mne při pohledu na ně napadlo: Žiji já vždy tak , abych si po smrti zasloužila takový obyčejný bílý kříž...? Viděla jsem i cestopisný snímek života Srbů během celého roku. A na vlastní oči viděla jejich lásku ke své zemi a velikou sílu udržet své bohatství, řeč, vlastenecké cítění a velikou pohostinnost...
Dana Puchalská
Mně v NDR chutnal právě jen a jen ten metsky salám. Jinak ti byl děs - běs. A řízek se zelím a knedlíkem jsem jíst odmítla. Zlatá česká kuchyně. A eintopf to byla kapitola sama pro sebe. Ale opékana klobása byla dobrá.
Elena Valeriánová
Já jsem byla v NDR jen jednou. Bylo to od nás docela z ruky. A pamatuji si, že k obědu byl smažený řízek a zelí. Zuzko, díky za vzpomínky.
Hana Práglová
V NDR jsem byla mnohokrát.Kdykoli jsme jei k manželovým rodičūm do Teplic;vždy jsme zamířili do Diepoldiswalde (asi se to píše jinak☺),nebo až do Drážďan.Kupovali jsme Metzwurst,Leberwurst,Halb und halb ,Likér Kakao mit nuß a mnoho jinéh.Když jsme si jednou chtēli koupit pivo,tak nám číšník taktnė sdélil,že je Čech a ví ,že chceme pūllitr☺ Na návštēvē u známých v Rieze jsme dostali bramborovoz kaši, na ní pečenáče a k tomu sladký ovocný kompot.Snēdli jsme a byli rádi,že máme o zkušenost víc.
Vladislava Dejmková
V době dávné (asi v roce 1974) jsem byla v NDR na prázdninové praxi. Užila jsem si celý měsíc závodního stravování a zařekla jsem se, že už nikdy více. Chod byl vždy jeden, většinou něco jako hustá polévka. Když v ní jednou plavalo kousek kuřecího masa, byla pro změnu sladká. Když byla mimořádně součástí pokrmu uzenina, bylo skoro vyhráno. A nejhorší na tom bylo, že se muselo dojídat. Dohlížela na to statná Němka, která křičela na každého, kdo něco nechal na talíři. Neexistovalo vrátit nedojedené jídlo. To byl vrchol plýtvání. Po návratu domů jsem si hned v Praze zašla na pořádnou svíčkovou.
Miloš Nekvasil
Miloš Nekvasil 28.6.2018 21:33 Paní Z. Pivcová, jméno nevím, dátee-li mi mail, pošlu jeho fotku. Miloš N.
Věra Ježková
Zuzko, opět hezké. Uzeniny ano – Bockwurst. Métský salám nemám ráda. Jednou nám dali v Postupimi na závěrečný slavnostní oběd tatarák se syrovým vajíčkem. Ani jsem se ho nedotkla. Jinak vzpomínek na jídlo moc nemám, kromě lososa, kterého jsem z blbosti neochutnala, o čemž už jsem psala jinde.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.