Uprchlík
Ilustrační foto: pixabay.com

Uprchlík

18. 7. 2016

Byla jsem svědkem zvláštní příhody. Ráno jsem potřebovala něco zařídit kousek za městem, a tak jsem čekala na autobusovém nádraží na svůj spoj. Po chvilce jsem si povšimla mladé ženy se zavazadly a s vodítkem v ruce. Očekávala jsem malého pejska a ejhle, ono to odrostlé kotě.

Žena se vydala přes silnici na protější stranu, kde zřejmě byla její zastávka. Jenže kotěti se moc nechtělo, vzpouzelo se a při dalším pobídnutí se mu podařilo vytáhnout hlavičku, a tím se z obojku osvobodilo. Žena si toho nevšimla a šla dál. Koťátko zůstalo sedět v půli vozovky, kde každou chvilku projede nějaký autobus. Úplně mi zatrnulo. Jsem kočičí máma, a tak jsem bezmyšlenkovitě zavolala "haló" a rukou ukázala té ženě za její záda. Pochopila, ohlédla se, upustila zavazadla a rychle se vrátila pro kotě, vzala ho do náručí a na chodníku ho opět nepochopitelně postavila na zem. Snažila se mu znovu nasadit oboječek, což i přesto, že kotě chvilku drželo, se jí nepovedlo. A tak ho všelijak popotahovala, až se to milému kotěti přestalo líbit a frnk, se vztyčeným ocáskem přeběhlo přes celé nástupiště a zmizelo v hustém křoví, které odděluje autobusové nádraží od velmi frekventované ulice. A nebylo.

Žena nechala svá zavazadla na chodníku a jala se stíhat uprchlíka. Nakukovala do křoví, pořád kotěti nadávala, a pak se otočila, vrátila se opět na chodník, sebrala tašky a odešla. V duchu jsem přála kotěti, aby ho našel nějaký jiný, zodpovědnější páníček, který by si ho nepletl s pejskem a dopřál mu dobrý život. Ale hlavně, aby ho nezajelo auto.

Po chvilce se žena vrátila, již bez tašek, a znovu začala kotě hledat. Dokonce se snažila proniknout do hustého křoví a stále něco volala. Alespoň to jí sloužilo ke cti, že nenechala kotě napospas osudu. Pak již přijížděl můj autobus, a tak jsem si říkala, že ten příběh zůstane pro mě bez konce. Nezůstal.

Než se můj autobus rozjel, zahlédla jsem tu mladou ženu, jak nese malého uprchlíka v náručí. Kotě mělo pro tentokrát štěstí, že se mu nic nestalo. Panička byla jistě celá "na nervy" a přitom by stačilo tak málo. Přepravka pro převoz malých zvířat.

Kočka není pejsek, aby poslechla na zavolání, sedla si a čekala. Je svá, přijde, až když ona chce. Řekla bych, že pro tentokrát vše dobře dopadlo. Ale někdy se lidé chovají opravdu zvláštně a nezodpovědně.
Napadlo mě přísloví: "vezmi rozum do hrsti." Já si myslím, že je to špatně. V hrsti rozum nepomůže. Rozum bychom měli mít v hlavě a používat ho. Dnes to bylo jen o fous, že se jedno kotě nestalo v lepším případě bezdomovcem. Ale vždycky nejde jen o kotě...

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.         

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(4.7 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Peerová
Děkuji všem,kteří si přečetli můj " kočičí příběh " a i po delší době ho krásně okomentovali...všem velký dík...
Eva Mužíková
Já si myslím, že ta mladá paní udělala jedinou chybu, použila místo kšírků vodítko. Její reakce vyvolal jistě ten strach o mrňouska a věřím, že to bylo pro ní dostatečné poučení. Souhlasím s názorem, že kočka se nedá naučit poslušnosti jako pejsek,. Proto, kdybych neměla jistotu, že se mi nezatoulá v cizím prostředí, klidně bych jí jako Zuzka na dlouhou šňůrku uvázala....
Libor Farský
Náš kocourek, dej mu pánbu nebe, i naše dnešní Micka v životě na samotě měli vždy naprostou volnost a nemám žádnou nepříjemnou zkušenost. Pravdou ovšem je, že s námi nikam necestovali. Pokud byl přesun nezbytný, tak jen v autě.
Hana Rypáčková
Bylo to napínavé...Sousedka ve vedlejším domě "Kočičí máma" má angory a Milan jí pomáhal dostávat koťata do dobrých rukou. Její kočky /už čtvrtá/ pouští před dům, ony si lezou na strom a pak jim někdo otevře a mňoukají za dveřmi, někdy je jde i hledat. Bývají přes léto na samotě na chalupě a zvykly si a nikdy se neztratily. Ale vždy měly koťata chlupatá bůchví s jakými kocoury, ale vždy byla chlupatá a po nich.Siné geny. Jsem pro přenosky na cestování. Naši jezdí i do hor lyžovat s kočkou.Vezou i záchod.Člen rodiny.
Jana Šenbergerová
"Kočka není pejsek, aby poslechla na zavolání, sedla si a čekala. Je svá, přijde, až když ona chce. " Jeden z důvodů, proč bych nemohla mít doma kočku. Jsem stejná, jako ony. :-) Pěkně napsaný příběh.
Jarmila Komberec Jakubcová
Protože i já mám doma malou mňau dámu britskou lady a poslouchám jí na kočičí mňau. Pokud někam s ní cestuji mám ji v přepravce by se jí nic nestalo a hlavně kde má pocit bezpečí.Bez přepravky ani náhodou.
Jarmila Peerová
Nemusím tipovat,vím to dobře,mám doma také mňau dámu,a jsem od ní naprosto skvěle vychovaná.A hlavně poslouchám na každé její " miau"...
Jiří Libánský
Každý člověk je jíný. Každá kočka je taky jiná. Je proto tolik různých vztahů mezi lidmi i mezi kočkami, kočkami a lidmi. My máme s paní Sarah Norrisovou (to je kočičí dáma) zajímavé vztahy. Můžete si tipnout, kdo je v dominantní pozici a kdo se musí podřídit a uposlechnout okamžitě na každé mňouknutí.
Zuzana Pivcová
Lidé se postupně učí i soužití se zvířaty, pokud žádné dosud neměli. Ne každý to hned zvládne. A dobře vím, že když jsme najednou na chalupě nemohly najít kočku Naděnku, lítaly jsme se sestrou a pomalu si nadávaly navzájem. Malá psychická krize dokáže hodně. Proto se snažím pochopit i ty další.
Jarmila Peerová
Souhlasím,kšírky jsou bezpečné,to se opravdu kočka nemůže z toho vyvléknout.Ale z obojku,který nemůžete příliš utáhnout,se dostane,když si bojuje o " život ".Kšírky jsou praktické,to beru.Ale posadit někde kočku a čekat,že bude sedět,to je nerozum.Ta se vrátí z toulek domů,kde to zná.Ale v cizím prostředí neví chuděra kam.A kotě zaběhnuté v centru města,by asi moc šancí nemělo.Jsem ráda,že to dobře dopadlo,ale stejně se mi ten přístup oné ženy nezdál ani trochu zodpovědný a hlavně nedomyšlený...a nadávat měla jen sobě,a ne malému,neposednému kotěti...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA