Plížil se po nocích. Zůstávala za ním spoušť. Obávaný a nebezpečný dopravní kontrolor Šuster byl postrachem všech výpravčích v širokém okolí. Sledoval za bukem, zdali výpravčí chodí zjišťovat volnost vlakové cesty. Když nezjišťoval, následoval okamžitě krátký proces. Zbavení výkonu dopravní služby a nějaký čas zařazení na méně placenou práci. Jako duch se objevoval na stavědlech. Jeho přítomnost působila na podřízené jako chorál Kdož sú božú bojovníci na šiky křižáků. Jeho návštěva na železniční stanici zanechávala spoušť, jako inspekční cesta Haškova generála von Schwarzburg ve vojenských posádkách starého mocnářství. Tam se tu a tam vždy někdo zastřelil, po inspekční cestě kontrolora Šustra často mizely z výplatních pásek postižených částky za prémie.
Výpravčí Frantík Rendl právě vypravil polední osobák. Je právě po internacionální pomoci, zuří normalizace. Na uniformě nosí pan výpravčí dva nepředpisové odznaky. Na klopě má skautskou lilii a zelenohnědý odznak Klubu přátel Jaroslava Foglara. Je to hezký zelený odznáček s hnědým bobříkem. Návrat výpravčího do dopravní kanceláře sleduje nenápadný pán.
,,Co to máte soudruhu výpravčí na klopě za odznaky?“ živě se zajímá civilista.
Už už má Fanouš na jazyku sprostou repliku ve smyslu, co je ti po tom, když se opanuje. Pánovo oko spočine však na odznacích se zalíbením.
,,Vy jste skaut?“ sonduje civilista.
,,To ne, ale sympatizuji s nimi,“ podotýká oslovený.
,,A co ten druhý odznak, to neznám...“ pokračuje výslech.
Dostává se mu odpovědi:
,,To je odznak Klubu přátel Jaroslava Foglara. Mám průkazku číslo jedna!“
,,A dal byste mi jej, také sbírám odznaky?“ žadoní civilista.
,,Ale jo, mám jich doma ještě několik.“
Odznak je předán, lilie na klopě zůstává.
,,Jsem starý skaut. Teď už s nimi jenom sympatizuji.“ Pán končí debatu a odchází.
Civilista je sledován oknem zvědavým publikem. Za záclonou se třese i náčelník stanice Zdeněk Labuda. Ten pán byl obávaný dopravní kontrolor Ludvík Šuster!
To, že i tento pán je jenom člověk, prokázaly také jiné okolnosti. Při nočních kontrolách prý navštěvoval četné milenky na stavědlech a spojoval tak příjemné s užitečným!
Uzlový dopravní kontrolor Truneček je rytíř ducha. Jemný a decentní pán mluvil vždy správnou češtinou a měl vybrané chování. Když byl ještě výpravčím, absolvoval s Frantíkem Rendlem týden kondiční rehabilitace v Ostravici. Dali se ti dva dohromady a bloudili spolu po okolí. Vymetli kdejaké muzeum. Frantík se styděl před tímto pánem i sprostě zaklít. Tohle všechno byla jedna stránka osobnosti uzlového kontrolora Zdeňka Trunečka. Jako kontrolor byl Zdeněk akurátní a zcela nekompromisní. Předpisy ovládal do nejmenších detailů. Trestal decentně a s formou. Bylo to horší, než kdyby někoho seřval.
Fanouš musel v rámci služebních povinností navštěvovat každý měsíc pravidelné školení. Najednou se ve třídě objevil důchodce Zdeněk Truneček. Přivydělával si ještě jako výpravčí na malé stanici u rodných Boskovic. Pokecali ti dva a zavzpomínali na krásné chvíle v Ostravici. Najednou vyučující prohlásil: ,,Napíšeme si test. Prověřím si vaši znalost o změnách v předpise V 15!“ Za normálních okolností by to byla bomba. O této akci ale dávno už všichni postižení vědí. Tamtamy tuto zvěst roznesly po všech stanicích. Kupodivu jsou testové otázky stejné na všech tratích i ve všech školících střediscích. Vyučující rozdal testy. V rukou zkoušených se objevují taháky. Dají se krásně maskovat v četných papírech na každém stolku. Každá otázka má tři možnosti. Na taháku pak stojí správné odpovědi
Zkoušený opisuje. Kroužkuje odpovědi 1a, 2b, 3c...
Frantík vytahuje předem připravený tahák a rafinovaně jej pokládá vedle testových otázek. Najednou se zastydí. Co tomu řekne jeho soused a nepřekonatelný znalec předpisů Zdeněk Truneček?
Ukázalo se, že tento pán je také jenom člověk. Zručně vyndává z kapsy svůj vlastní tahák a opisuje jako všichni ostatní!
Školení dopisovatelů časopisu Jihomoravský železničář probíhá v Ochoze u Brna. Na závěr přijíždí vedení Provozního oddílu Brno. Všemu vévodí sám nevyšší velitel, obávaný ,,Franta Rámus“, náčelník Provozního oddílu Antonín Holec. Nemá daleko k silným slovům. Při konferenci hřímá mohutným hlasem o pracovní kázni. Ať se třesou zaměstnanci, kteří nebudou vykonávat službu podle předpisů a budou si plést železniční stanici se zaopatřovacím ústavem.
,,Profesionalita, kázeň, morální kodex socialistického člověka. Toho je nám třeba. A já nebudu trpět žádnou nekázeň ani služební, ani co se týče ustrojení a vystupování na veřejnosti!“
O přestávce vybíhají účastníci na balkon. Dá se na něj vystoupit přímo ze zasedací místnosti. Kuřácká přestávka končí. Nakonec na balkonu zůstávají jen dva lidé. V přítmí stojí výpravčí Frantík Rendl a na druhém konce kouří sám veliký Antonín Holec. Frantík nekouří a neprozrazuje jej ohníček cigarety. Najednou se ozve rachot, jako při zemětřesení. Velitel si ulevil. Pak zpozoroval utajeného Frantíka.
,,No co, co! Přece si nenechám vyvalit bok. Lepší pořádný prd, nežli stovka doktorovi!“
A vysoký představený s omluvným úsměvem bere Frantíka za ramena a spolu vcházejí do hlučící zasedací místnosti. Frantíka doprovází ,,člověk“ Antonín Holec.
,,Za vším je nutno vidět člověka,“ prohlásil prý kdysi spisovatel Maxim Gorkij.
Tento výrok ale opravil žák Ondráček, odkojený akčními filmy televize Nova. V hodině češtiny byl dotázán na autora tohoto sloganu.
,,Prosím pane učiteli, tuto větu prohlásil Rambo a vystřílel zásobník samopalu do postavy za záclonou!“
