Zvířata a já:  Pes versus vnoučata
Foto: autorka

Zvířata a já: Pes versus vnoučata

23. 6. 2018

Nemám žádného domácího mazlíčka. Můj vztah k nim je čistě v teoretické rovině. Koně jsou pro mě krásná, ušlechtilá zvířata. Ke psům mám respekt. Chápu, že kočky dokáží své majitele potěšit, už méně mě, když běhají po naší zahradě a majetnicky si z ní dělají toaletu. V lese tiše obdivuji srny a daňky, zachrochtání z houští mě k smrti vyděsí. Hadů a pavouků se neštítím a ptačí hnízdo nad našimi vchodovými dveřmi mi naznačuje, že asi nebudeme špatná rodinka. To by si ti rehci rozmysleli u nás bydlet.

Přesto si z živočišné říše (konkrétně ze psí) odnáším jedno zásadní poznání. Pes je moudrý už od štěněte.

Jsem šťastnou majitelkou čtyř vnoučat. V pořadí oblíbenosti všech prarodičů zabírám čtvrté (tedy poslední) místo. Čím menší vnouče, tím zápornější vztah ke mně. Ta nejmenší, ještě nemluvící, sotva mě vidí, natahuje moldánky. V její hlavičce probíhá: když přišla tahle osoba, tak to maminka a tatínek někam odejdou. Bééé… Předškoláci na mě vyplazují jazyk, protože bývám důsledná a jejich lotroviny se mi často nezamlouvají. Nejstarší, školačka, mě pomalu posouvá na žebříčku oblíbenosti dopředu. Pochopila, že ji mám ráda a že můj styl výchovy je pro její dobro a biju se za ni jako lvice.

No a teď k tomu pejskovi. Občas hlídám i jeho. Je to živá, veselá fenka plemena loveckého. Od malička v neustálém pohybu. Proto musím být při hlídání v neustálém pohybu i já. Mezi námi začala fungovat vzájemná symbióza. Dle pokynů majitelů jsem důsledná, pejska krmím tak, jak se má, běhám s ním, házím klacky a honím se po louce, jsem jak ostříž, abychom nepotkali srnu, a tak vlastně rozvíjím své (nejen) motorické vlastnosti. Když je čas odpočinku, pochrupujeme oba. Je to takové moje páté vnouče.

Jeden zásadní rozdíl však mezi těmi človíčky a fenkou je. Pejsek mě má rád bez výhrad. Poslouchá, baští, co mu dám, neodmlouvá, a když mě po delší době vidí, projevuje lásku ke mně velmi intenzivně. Prostě od štěněcích let oceňuje, že vše, co pro něho dělám, je jen a jen pro jeho dobro. Na to ta vnoučata přijdou až časem. Snažím se jim totiž nepodlehnout, i když na mě dělají psí oči.

 

Můj příběh Soutěž Zvířata a já
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Blanko, tvůj pragmatismus mě baví. U mě je to stejné. Nikdy jsem nedovedla na miminka šišlat a pitvořit se, takže jsem byla také poslední v pořadí, ale to se začíná měnit. Čím více holčičky začínají přemýšlet o různých věcech, hledají, s kým by si o tom mohly povídat. Takže stoupám na žebříčku popularity a raduju se z toho, že mě pouštějí do svého světa.
Eva Mužíková
Blanko, v mnohém, co jsi zde napsala se poznávám. ... Jsem také důsledná babička, nerozmazluji, vychovávám. Starší již dávno pochopil, že můj styl přístupu k němu byl jen a jen pro jeho dobro, nemáme mezi sebou jediný problém. Tak to bude jistě i se šestiletou treperendou, která mne při příchodu k nim nadšeně vítá, ale někdy se i ptá - kdy už půjdeš domů babičko :))Krásný článek,
Jana Šenbergerová
Milé počtení. Nepochybuji o tom, že váš vztah k pejskovi i vnoučatům je stejně krásný jako tento článek.
Marie Doušová
Blanko moc pěkně napsaný příběh a výstižný . Přeji ještě hodně krásných chvilek, jak s vnoučaty , tak s krásným pejskem.
Jana Gondášová
Mám psa, dvě dospělé vnučky a dvouletého pravnuka dobře si rozumíme všichni, malý Toník mě má hodně rád, ale můj pes nemá rád jeho, nekouše, ale dělá, že ho nevidí, přináší to řadu humorných situací. Chvíle s Toníkem beru, jako bonus, nevychovávám, hýčkám
Eliška Houšková
Mám pejska a hlídám nejmladší vnučku. Je to malé sluníčko, už od malinka mně s radostí vítá, objímá a vysvětluje, že mne má ráda, ale ona má ráda každého a každého vítá tak nadšeně a taky se se mnou s pláčem loučí a říká, že se jí bude stýskat, ale takové loučení má i pro ostatní, je to sluníčko,které má všechny rádo. Když jedu hlídat, beru sebou i mého jezevčíka, který na tu malou hodně žárlí a tak na ně oba musím dávat dobrý pozor, předpokládám, že až vnučka povyroste, žárlivost se změní na psí lásku, stejně jako to je i u starších vnuček.
Zuzana Pivcová
Je to hezký a poctivý přístup k živé přírodě. Díky, Blanko.
Blanka Bílá
Pejska už nemám, ale ještě bych ctěla, zvažuji pro i proti, zatím mi ho částečně nahrazuje číča.Vnoučata mě neustále překvapují, minule mě to nejmladší upřednostnilo před druhou babi a dědou a zatáhlo mě k svému hracímu území, což mě dost překvapilo.
Naděžda Špásová
Blanko, máme doma hned dva takové miláčky. Jsou vítací, nezištně nás milují a my je. Vnučka je komunikativní, ale už jí moc nebavíme. Moc hezky jsi to napsala. :-)
Libor Farský
Hned v prvním obrázku si mne její psí oči získaly. Ze závěru vyznívá, že se nejedná o vztah v čistě teoretické rovině.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?