Dana Novotná
11.8.2018 08:35
Bulharsko, nejlepší dovolené. Byla jsem mladá, měly jsme s holkama dobrou
partu, později, ještě stále mladá, ale s dětmi v kempu hned u moře, kde byly vlny na houpání, večerní procházky kolem moře, tance, večeře v restauracích za Talony, a hlavně 14 dnů zážitků.
Alena Tollarová
25.6.2018 08:52
Na dovolené v Bulharsku jsem byla jen jednou, a to až tak asi před deseti lety. Neměla jsem co oprašovat, ale tehdy jsem poprvé letěla letadlem a koupala se v moři. Předtím jsem nějak nechápala, co na tom lidi mají. Ale od té doby už to vím a těším se na září.
Zdenka Jírová
25.6.2018 00:53
Moje vzpomínky na dovolenou v Bulharsku se od těch Vašich hodně liší. Popsala jsem je v článku Proč nesnáším lečo aneb Vzpomínka na srpen 1968. Věřím, že se tam vše už změnilo k lepšímu, ale už jsem tam nikdy nejela.
Marie Ženatová
24.6.2018 16:33
Manželův podnik měl na Slunečním pobřeží stanovou základnu, takže do Bulharska jsme letěli poprve v roce 1981 s naší dívenkou a v roce 1983 už se všemi třemi dětmi - všechny závodně plavaly, takže pobyt u moře byl pro ně něco ohromujícího. Do starobylého Nesseberu jsme chodili pěšky, děti si užily i cestu vláčkem a všichni cestu lodí - raketou do Varny. Tehdy jsme neměli ještě ani televizi, ale ten výlet do Bulharska byl pro nás všechny lepší než právě ta televize. S dětmi jsem jezdila na kolech do blízké vesničky pro melouny - byly tam velice levné... Plavání v moři jsme si skutečně tehdy všichni moc užili a já se hned první den vrhla do vln i když byla vyvěšena černá vlajka, ale plavčík mi tak vynadal, že jsem si to už nikdy víc nezkusila, síla vln byla skutečně závratná...
Dagmar Bartušková
24.6.2018 10:45
...opr. ... příletu...
Dagmar Bartušková
24.6.2018 10:18
Ano, člověk nesmí zapomínat, jaké to tenkrát byly časy, kdy Černé moře po příjezdu do vlasti bylo ještě černější...
Dagmar Bartušková
24.6.2018 10:04
Jedno nádherné léto, kdy jsem s potomkem letěla od zaměstnavatele na čtrnáctidenní pobyt na Sluneční pobřeží. Nikdy nezapomenu, když malý synek, sedící v letadle u okna zvolal: "Mami, moře!" . Měla jsem slzy dojetí. Náš bungalov stál u písčité pláže v blízkosti hotelu, kde byla polopenze. Užívali jsme si moře, jezdívali vláčkem do starobylého Nessebaru a na výlety lodí. Sbíránimušle, synek se vozil na velbloudech a oslu. Byla jsem mladá, půvabná blondýna a bulharští muži se mohli přetrhnout. Ale vyhrál to Brano, mladý a urostlý Jugoslávec, který nás vyvážel svým červeným cabrioletem až do Sofie. A večery - ty neodmyslitelně patřily tanci, vínu a zpěvu. Nezapomenutelné východy slunce, a sbírání mušlí... Po nástupu do práce přišla sprcha - stížnost na mé chování v BLR, které se neslučovalo s morálkou socialistického člověka. Hned jsem věděla, která bije. Na svou obhajobu jsem řekla, že tento vysoce postavený funkcionář z naší velké skupiny, který mě udal, to na mě bral a byl po několikáté odmítnut. Uražená ješitnost. Nadrizeny řekl jen: "Aha, rozumím!!" Tím se vše uzavřelo, a já si mohla konečně užívat ve vzpomínkách ten blahodárný pobyt u moře! :-)
Jana Šenbergerová
24.6.2018 09:55
Bulharsko znám jenom z doslechu. Nikdy mě nelákalo, ani neláká, ale musím přiznat, že není jediné, které tak vnímám.
Dana Puchalská
24.6.2018 06:49
Manžel tam jezdil s rodiči ještě když byl kluk. Tenkrát tam ještě bylo málo velkých hotelů. A hrozně rád vzpomíná na to, jak se potápěl a chytal ryby. Ale mně osobně Bulharsko nikdy nelakalo. A ani teď.
Věra Ježková
24.6.2018 06:40
Nevybaví se mi téměř nic. Kromě základního zeměpisného povědomí. Vzhledem k tomu, že v létě bych nikdy nejela na dovolenou k nějakému „jižnímu“ moři, nebyla jsem ani v Bulharsku, ani v zemích někdejší Jugoslávie.
Načíst starší příspěvky