Čučoriedky

Ano, pomalu generace, která nerozlišovala tyto dva jazyky zmizí.Když vyšla kniha ve slovenštině, kupovala jsem ji .Pamatuji si Kolesá, na tu jsme dychtivě čekali....

Když jsem byla po operaci v lázních Teplice nad Bečvou,tak za mnou jezdily vnučky každý víkend.A vždycky braly dědu,mého muže.Když si dávali v zahradní restauraci oběd,tak manžel si vždycky dával ovocné kynuté knedlíky s borůvkami.Když si je dával čtvrtý víkend,tak prohlásil.Já si dávám vždy to samé.Servírky řeknou,pukačový už je tu zas.U nás se těm knedlíkům říká pukače.Tak jsem si při čtení tohoto článku na tu příhodu vzpomněla.

Mně se po libozvučné slovenštině vyloženě stýská, zejména po TV divadelních inscenacích - mám dojem, že každý týden (ve čtvrtek?) se skvělými slovenskými herci a herečkami.

Moje babička byla Slovenka a tak hodně slovenských výrazů znám . Dříve jsem četla knihy ve slovenštině a bylo to pro mě normální. U nás v zaměstnání jsme měli Slováka a jediné co bylo potřeba ,mu opravit psaní, aby bylo bez chyb , jinak jme si Všichni rozuměli.

V Praze je hodně slovenských vysokoškoláků, jezdí se mnou často metrem na Jižní Město, kde jsou koleje. S našimi mladými se baví oběma jazyky a myslím, že si rozumějí bez problémů.

Na ta játra jsem v souvislosti s jídelním lístkem opravdu zapomněla. Čekala bych knedlo zelo vepřo. Milé počtení.

Na Slovensko ráda jezdím, mám tam hodně přátel i rodinu. Slovenština se mi moc líbí, je libozvučná. Líbí se mi - trblietanie - třpyt, štěklit - lechtat,....

Hezké. Některá slovenská slova se mi moc líbí, čučoriedky k nim patří. A např. takový cencúl´ je podle mě hezčí než rampouch.