V zajetí léků. Bereme jich moc

Novy lek to je vecne hadani s kardiolozkou, ona chce dat a ja se branim, obycejne vyhravam. Muj zaludek neni chemicka laborator az bude hur tak se sama o novy lek prihlasim, bez hormonu na stitnou zlazu se neobejdu, ta holka uz neni, ale s ni to bylo jednoduzsi dokud to neprehanela, vsechno ostatni povazuji momentalne za zbytecnost. Sklanim se pred Alavisem pro psi, nedivte se prosim, nekde jsem cetla pani veterinarku v duchodu, ze si naordinovala stejny prasek jako svym pejskum a pomohlo ji to od problemu s klouby, predtim jsem zaplatila 3 000,- za injekce a skutek utek, ted jasam, po sesti letech zacinam chodit na prochazky bez obav a bez podpory prasku na bolest, vrele doporucuji.

Když dostanete antibiotika, vždycky dostanete pokyn, užívat je pravidelně, dokud nespolknete i ten poslední. Přitom průběh nemoci je vždy jiný, i potřeba užití antibiotik. Existuje několik teorií, proč by se to mělo dělat, ale jsou to jen teorie, žádná není podepřena výsledkem nějakého výzkumu. Tedy když vysadíte antibiotika dřív, jediné nebezpečí tkví v tom, že je to příliš brzy vzhledem k nemoci, nikoliv vzhledem ke zbývajícím tabletám v krabičce. Já už jsem také dostal spoustu léků. Po přečtení příbalového letáku jsem je zavrhl. Až před několika lety jsem narazil na nový lék na cukrovku bez vedlejších účinků. Taky užívám aspyrin. Tedy předepsaný ho má Zuzana, ale srší zdravím, nepotřebuje ho a je mi líto to vyhodit. Jinak do sebe sypu vitamíny, minerály a přírodní výtažky. Česnek, čínské houby, řasy atd. Hlavně se snažím o posílení imunity. Ať ta si s nemocí poradí. Úspěšně se bráním i očkování proti chřipce a imunita mi to zatím dobře zvládá.

No a co má ten doktor dělat? Když řekne pacientovi aby zhubl a cvičil tak se urazí (ten pacient) a jde k jinému doktorovi.

Patřím k těm šťastným, neberu léky žádné. Po tyreoidektomii beru v tabletách náhradu hormonu, který dřív vyráběla štítná žláza a občas si zobnu ascorutin s vitaminem C, pro zpevnění cév. Manžel (Radek) měl ještě před čtyřmi léty třináctery léky 2x až 3x denně, které se do tohoto stavu nabalovaly na lék na srdce, tzv. betablokátor. Srdce mu dali lékaři v nemocnici Na Homolce do pořádku, ale všechny léky mu nechali. To ale už bylo na spádovém lékaři na obvodu. Když jsem mu řekla, ať udělá redukci, neudělal. Vzala jsem to tedy za vlastní a od té doby bere 4 a 1/4 prášku ráno a zdravotní stav se mu nikterak nezhoršil a nezhoršuje. Zdravý "jůra" už nikdy nebude, ale to by nebyl, ani kdyby ty všechny léky, jako před čtyřmi léty bral. Spíše naopak.

Nechápu lidi, kteří si na sebemenší bolístku hned berou prášek. A na rýmičku žádají antibiotika. Ta musím jíst kvůli srdci před každým chirurgickým zákrokem včetně vytržení zubu. Ale to jsou jednorázová, stačí jeden prášek před a jeden po a nemusím využívat celou krabičku. Někdo je ovšem nemocný tak, že musí jíst léků víc. S tím nic nenadělá. Elektronická evidence pacientů napříč lékaři je skvělý nápad, měla tu už dávno být.

Beru jen prestárium na vysoký tlak a štve mne to. K lékaří chodím jen pro předpis na další dávku, změří mi tlak a víckrát se vidět nemusíme. i to, že beru prášek na tlak mne zlobí, nejraději bych nebrala nic. Brát několik prášků denně, cožpak nikdo nechápe, že se zabíjí? Můj muž bral denně i patnáct prášků denně a samozžejmě jej zabily, stejne jako mého souseda, oba věřili na prospěšnost prášků a vůbec jim nedošlo, že si pomalu aj istě ničí játra i ledviny, takže nakonec odešli na něco jiného, než nač se léčili. Např. můj muž na cirhózu jater, přestože nikdy nepil alkohol.

Velmi by pomohla elektronická evidence pacientů napříč všemi lékaři, které pacient navštěvuje a informaci v lékárnách. Přinejmenším by se zabránilo duplicitnímu předepisování léků a jejich nevhodné kombinaci. Nemohu pochopit, proč se tomu mnozí lékaři stále brání. Ten problém v článku popisovaný je běžný i u mladších pacientů.

Co bych dala za to, kdybych nemusela brát žádné. Ani by mě nenapadlo jíst něco, co nemusím. Když už něco musím, snažím se usmlouvat co nejnižší dávkování.

Tento trend začíná často už u praktického lékaře. Část lékařů si možná cíleně vyrábí pacienty předepisováním léků, které se berou pravidelně a dlouhodobě. Udržují si tak stálou a vysokou kapitaci a tedy i příjmy.

Když jsme třeba jezdily před lety za pratetou do domova důchodců v Rokytnici nad Jizerou, tak jsem viděla, co tam vždy sestry přinášely těm seniorům za šílená kvanta léků. Doma to snad ještě třeba někdo pohlídá, co babička atd. bere, ale v domovech, tam každý spolkne vše, co mu přinesou a neví vůbec, na co který lék je. Nedávno jsem zde psala o lékařích a že jsem v mládí dostala na podezřelý kašel postupně trojí ATB - od praktického, z ORL a z plicního, aniž by lékaři byli nějak dohodnuti. Ten poslední Tetracyklin mě už málem zabil.