Každý rok se na íčku najdou dobré a obětavé duše, které naplánují sraz členů portálu i60. Je nás už hodně a najít vhodnou destinaci pro větší počet lidí není vůbec jednoduché. Koncem roku se opravdu našly. Jarmila Jakubcová, která bydlí v Plzni, nám nabídla Bolevecký rybník, u kterého je velký kemp. Na pomoc jí přispěchala Hela Červenka, která bydlí na druhém konci republiky v Bohumíně. Nebudu popisovat peripetie, které jsou s takovou akcí spojené. O tom tu už bylo napsáno dost. Setkání se uskutečnilo od 8.6.-10.6.2018.
Nakonec se nás i s rodinnými příslušníky sešlo 35. Většina byla ubytována v kempu, pět zvolilo ubytování v penzionech. My jsme byli mezi nimi. Mám ráda své pohodlí. Ovšem, co čert nechtěl, ubytování v kempu u Boleveckého rybníka se trochu nepovedlo. Nebyla to vina Heleny ani Jarmilky, ale neschopnost personálu zajistit úklid a pořádek v bungalovech. Hlava mi nebere, jak může provozovatel takového zařízení a v letní sezoně nezajistit adekvátní podmínky pro zájemce o ubytování. Ale stalo se.
Možná se někomu zdá, že se nepovedla páteční večeře ve Starobolevecké hospodě. Je pravda, že jsme se smažili pod střechou ve vlastní šťávě, nakonec jsme se přemístili do přízemí a tam už jsme se spokojeně navečeřeli. Je pravda, že se nám moc nepovedlo sobotní setkání na náměstí v Plzni, ale postupně jsme se sešli a každý si zvolil to, co mu vyhovovalo. Sobotní odpolední koupání nám překazila bouřka, ale opékání buřtů, legraci a setkání všech u ohně nám nezkazil ani občasný deštík. Někteří si pobyt ještě prodloužili a doufám, že se jim to líbilo.
Takže suma sumárum chci říct, že toto setkání se nám moc líbilo. Poznala jsem lidi, které znám jen z fotek, popovídala jsem si s těmi, které už jsem znala z dřívějška. Pevně věřím, že toto setkání určitě nebylo zdaleka poslední. Za nás a možná i za ostatní chci poděkovat oběma dámám za velkou snahu a za to, že nám tento íčkařský sraz umožnily.
Samozřejmě, že jsem zase byla za japonskou turistku a fotila a fotila, tak mi nelajte, pokud se sami sobě nebudete líbit.Snaha se cení. Musím poděkovat Hance Rypáčkové, která statečně s Álou Tollarovou vystoupala na věž kostela, mně to moje noha nedovolila. Tak jsem jí vrazila můj foťák do ruky a ona byla moc hodná a nafotila mi Plzeň shora. Hani, děkuji.
PS. Posledních 7 fotek je z mobilu a nepodařilo se mi je umístit, kam jsem chtěla. Snad to nikomu nebude vadit