Ta barva mi nesluší. Opravdu?

Pro mě je hlavním vodítkem, jak se ve které barvě cítím. V různých obdobích života to byly barvy různé. Teď tíhnu k zelené.

Nosím to, co se mi líbí. Sama posuzuji, která barva mi sluší a ve které se necítím dobře. Zásadně si vše , než si to koupím , zkusím před zrcadlem. Ne vše, co se mi třeba líbí, po zkoušce si koupím.

Za nějaké poradenství bych určitě peníze nevyhazovala.Každá víme co nám sluší a co ne a také co si můžeme dovolit jak k svému věku,tak i k peněžence.. I když jsem důchodkyně pracuji s barvami,modely a sami ženy za nou chodí,abych jim poradila.Žádné peníze neberu a jsem ráda,když jim mohu poradit a odcházejí z obchodu spokojené.Výlohy mě hodně lidí chválí a to mě těší.Mám radost,když lidi sotva udělám výlohy chodí za vedoucí a rezervují si určité kousky a někdy ten kousek tam někdy leží i týden a nikdo si jej nevšimne. Vše chce dokonale sladit,načančat!!!

Poradenství? Řídím se sama sebou. Na obrázku č. 2 je přeslazeno.

Samozřejmě, že nosím barvy, v nichž se cítím dobře. Myslím, že jsem schopna posoudit, co mi sluší a co ne. A taky bych si netroufla do toho druhému mluvit, pokud bych nebyla vysloveně požádána o názor. Když se mi třeba na kamarádce něco líbí, pochválím jí to; když ne, nechám si to pro sebe.

Barevné poradenství je tu sice prezentováno jako nepoužitelný přežitek, ale jeho možnosti nejsou prezentovány správně. Dobrý barevný poradce by měl začít větou: Můžete nosit každou barvu! Ovšem důležité je vybrat její správný odstín. A právě v tom je kámen úrazu. Na to je potřeba cit pro barvu, dokázat rozeznat její chladné či teplé odstíny, vědět, co je čistý barevný tón, nebo barva tlumená a tak dále. Bohužel se to nedá pochytit během hodinového sezení s barevným poradcem. Během tak krátké doby se totiž dozvíte jen některá základní pravidla, takže pak můžete nabýt dojmu, že je barevné poradenství nesmysl. Doporučovala bych řídit se vlastním citem - člověk totiž přirozeně tíhne k těm barevným tónům, které se k jeho přirozené barevnosti hodí. Doporučovala bych ignorovat módní diktáty, které nás v zájmu spotřeby nutí pořizovat si neustále nové oblečení v těch momentálně správných módních barvách, abychom byli "in". Vkus a styl není dán do vínku každému, takže ten, komu záleží, jak vypadá, měl by na jeho tříbení pracovat. Třeba i tím, že by si nastudoval základy teorie barev, což je docela zajímavý obor.

Ty obrázky blondýnek v růžové nebo světloulince pruhované barvě působí jakoby ty dámy chtěly být velmi nenápadné - podivné ...

Ještě snad řeknu, že všeho moc škodí nejen esteticky, ale v tomto případě i energeticky. Některé barvy organismus, hlavně duševno, příliš jitří a potřebují zneutralizovat uklidňující barvou.

Barevné poradenství mi svým způsobem vnutila jedna podnikatelka koncem 90. let. Přesvědčila mě, že jsem se svými tehdy výrazně oranžovorezavými vlasy podzimní typ :-D a dala mi barevnou tabulku, jaké barvy se ke mně hodí. Já jsem tu tabulku postupně eliminovala až na oranžovou (s ojedinělou zelenou a žlutou). Byl to velký úlet, ale cca 10 let jsem jiné barvy nenosila. Jediná výhoda byla, že jsem nemusela nic barevně slaďovat. Komické bylo, že při vstupu do obchodu už mě prodavačka směrovala ke stojanu s oranžovým oblečením. Na dovolené na Chalkidiki mě na výletě jeden Angličan pojmenoval The Lady in Orange. To už mi pak zůstalo. Avšak tato barevná pošetilost postupně mizela. Dnes mám jen asi 2 trička, jinak už nic.

Barev je na výběr velké množství. Také mám některé v oblibě a některým se vyhýbám.Každý máme svou oblíbenou ,ale nic se nemá přehánět . Na fotografiích to ženám sluší.