V jediném okamžiku

Děkuji všem za přečtení, komentáře i *****. Přeji všem hezké dny bez nepříjemných zážitků. Věřím, že za podobnými situacemi je něco víc.

Uf! Přemýšlím o těch třech otázkách v úvodu. 1. Myslím si, že ano. Někdy bývá natolik ohromen, že je schopný té nejlepší možné reakce, jindy ochromen a je řada na intuici. 2. Pokud jde strach ruku v ruce s prevencí, pak snad ano. V okamžiku ohrožení je třeba odvahy. 3. Jsem si jistá, že je za tím mnohem víc, než si dovedeme představit nebo lépe řečeno připustit.

Velice působivý článek. Jak málo slov stačí...

Dovedu si to představit. Sama jsem prožila něco podobného. A je zvláštní že jsem byla ledově klidná a vše mi došlo později a to bylo šílený. Už nic takového nikomu nepřeju.

Ufffff !

I já když mám nějakou větší krizi, tak se dokáži trochu uvolnit a trochu se jí zbavit jen vypsáním do svého deníku - právě to potřebuji dnes udělat...

Kdysi tu byl, Jano, článek, co nejvíc mrzí umírající lidi. A mezi tím byly právě třeba nesplněné sliby nebo nesrovnané křivdy. Váš syn měl v tu chvíli nakročeno na druhý břeh a toto mu prolétlo hlavou. To bylo víc než vyděšení. Díky za emotivně silný článek.