Podnikaví senioři. Přibývá jich

Paní Franková, udělala jste to jako někteří jiní: Vsunula mi do úst nějaké tvrzení a teď jste je „úspěšně zabila“. Nepíšu špatně o seniorech jen proto, že nepodnikají, klidně ať nepodnikají, každý to nechce nebo neumí nebo nemůže. Píšu o těch, kteří skončili u piva, televize, klábosení a vlastních zájmech (a u toho skuhrání a vztahovačných či nenávistných postojích), přestože umí mnohem víc, měli třeba nějakou kvalifikaci, kontakty, cíle, a teď jim to vypadlo z rukou. (Ostatně tito lidé jsou prý dříve a více nemocni a zhoršuje se jim zdraví, paměť atd. Je to prostě proto, že přestali trénovat svaly, mozek, plíce, srdce…) A proč by se měl „honit“, jak jste zcestně napsala? Naopak znám velmi aktivní seniory, kteří se nijak a za ničím nehoní, prostě dělají, co je baví, v klidu, jsou přitom obrovsky užiteční. Například dál učí ve školách nebo organizují výlety pro jiné atd. atd. Proč bychom se ve stáří honili? (Jste vůbec seniorka, že vás to napadlo?)

Ale nejde jen o veřejně prospěšné nebo výdělečné aktivity, to probůh určitě ne! Jde o to, jak bohatý má člověk ve stáří svůj život. Počítám tedy třeba i univerzity třetího věku, sám studuji na VŠ (ale normální studium, ne U3V). A autoři příspěvků (nejen občasných komentářů) na i60. A nesmíme zapomenout na ty, kteří pečují o vlastní staré a nesoběstačné rodiče – opět klobouk dolů, neodeslali je do ústavu, pečují o ně 24 hodin každý den. Ano, těm všem sláva. To jsou ti, kteří to nevzdali. Kteří neryjou držkou v zemi a neskuhrají, kdo jim kdy ublížil. Kteří se umějí podívat životu do tváře, abych to řekl básnicky. Jedou dál přiměřeně svému věku a zdraví a něco jim to přináší (skoro nikdy peníze, spíš dobrý pocit a vědomí, že jsou užiteční a že něco dokázali). – (Tohle téma mě vzrušuje, vidíte, ale nemyslím to útočně vůči vám, jen jste mě inspirovala.)

Hano Skácelová, můžete si přečíst znovu, že přece nedělím lidi na ty, kteří nepracují a kteří pracují. Dělím je na aktivní (mimo svůj osobní zájem a vlastní domácnost) a na ty, kteří se starají většinou jen o sebe, i když by mohli víc. Dokonce jsem napsal, že je chápu. Dám pár příkladů, koho myslím tím aktivním mimo rodinu: Práce v dobrovolnických aktivitách (Ježíškova vnoučata, čtení v nemocnicích, v domovech pro seniory a v MŠ, shánění peněz pro děti, seniory a další, kteří to potřebují, patroni v dětských domovech, Klokáncích, SOOD, dokonce uznávám práci v politické straně, protože to člověk taky dělá z přesvědčení a pomáhá naší demokracii. Ať to je aktivita uvnitř ČSSD, ODS nebo třeba Pirátů, jsou všechny ve veřejném zájmu, překračují hranice soukromých zájmů jednotlivců a rodin. Dál potom např. vylepšování článků na wikipedii, poradenství začínajícím podnikatelům, nebo úžasný tzv. Silver Business atd. atd.

Takže podle pana Čepelky senior, který nepodniká, nehodlá se již za něčím honit, něco muset, tak ten už to vzdal? To jako fakt? Není to třeba tak, že se již dříve finančně zabezpečil a je spokojený i s výší důchodu a těchto financí si teď hodlá užívat ať již pro sebe nebo společně s vnoučaty? A v článku chybí jedna skupina seniorů – podnikatelů: to jsou ti, kteří za aktivního života vědomě odváděli co nejmenší částky do sociálního sytému, tudíž teď berou ten nejnižší důchod a pracovat tedy musí, i když třeba tvrdí těm v okolí, že je to baví, nebo jak tvrdí pan Čepelka, že mají přece stále co předávat…

Jen bych mírně pana Čepelku opravila. Aktivní senior není přece pouze pracující senior. Aktivní senior se třeba učí jazyky, aby je mohl využít při cestování a nejen jazyky. Je mnoho činností, kterým se senioři věnují po šedesátce jen proto, že v pracovním životě na ně neměli čas. A tyhle seniory bych rozhodně nezařadila mezi líné. Dělit seniory na základě toho jestli pracují nebo ne, je velmi zjednodušené.

sem OSVČ řádně platím daně, sociální a zdravotní pojištění. A tak se mi každý rok valorizuje starobní důchod.V jaké profesi pracuji je možné si zjistit na ŽL - nebudu se tedy o tom rozepisovat.Pokud je o výsledek mé práce zájem je přeci úplně jedno zda jsem mladá či starší. I přes svůj velmi vysoký věk budu pracovat dál, protože mně to baví a je každého jeho věcí , kde je aktivní.A protože v současné době chybí pracovníci na trhu práce může se každý zapojit jak chce či co mu zdraví dovolí.Mně práce tzv. nabíjí, líbí se mi moje profese a komu e za to nelíbím já je mi lhostejné.

Každému, co jeho jest. Omlouvám se, ale nevím, proč bych měla obdivovat někoho za to, že dělá, co ho baví. (Můžu ho obdivovat za to, že něco umí.) Nemyslím, že aktivní je pouze ten, kdo podniká, pracuje ještě jako důchodce či se nějak společensky angažuje. Když jsem chodila do zaměstnání, byla jsem aktivní mnohem méně než teď jako důchodka. A nevzdala jsem nic. Jen jsem přestala dělat práci, která mě sice bavila, ale současně vyčerpávala.

Ten přispěvatel Oldřich Čepelka… píše: Ano, jsem v důchodovém věku (70 let). A ano, patřím do kategorie těch aktivních. Nepíšu hloupě, píšu moudře. Píšu o tom, že kdo je přiměřeně zdráv a není úplně chudý a úplně blbý, tak že buď už se mu nechce nic dělat, nebo naopak v sobě objevil tu obrovskou, životem nashromážděnou zkušenost, znalosti, dovednosti, a rozhodl se je využít mimo vlastní rodinu. To mi připadá úžasné a chvályhodné. Vám ne? Napište něco o sobě, jaký je vlastně váš názor. A možná i něco přidáte na svůj profil. Možná. Doufám. (Neodsuzuji ty pasivní seniory, trochu je lituju, že se už na život tak trochu vykašlali, možná chtějí přežít, dožít. Chápu je. A naopak spousta seniorů, i v pokročilém věku, má touhu něco tu zanechat, vytvořit, předat. Možná že i někteří z nich kvůli tomu začali podnikat.) A o autorce V. Hofmanové si myslím, že určitě není seniorka, nepíše v tom duchu přece. Asi nám odpoví sama.

Vratislavo Hofmanová, před třiceti lety se starobním důchodcům neříkalo "senior". A starobní důchodci byli různí, právě tak, jako v dnešní době, někteří aktivní, někteří méně aktivní, někteří neaktivní. A co jste, prosím, vy?

Ten přispěvatel Čepelka Oldřich: jste v důchodovém věku? a do které té kategorie, které jste zdedefinoval, patříte vy, osobně? Že tak hloupě píšete.