Do Prahy přijel náš spolužák ze střední školy na Žižkově. Neviděli jsme se spolu půl století. Pozval jsem ho na pivo, na zdejší popraviště, Vrch svatého Kříže. Sedli jsme si do stínu a proti nám se usadila Litevka Isolda. Měla obvázanou ruku, prý vypadla z tramvaje na jiného tam upadlého muže. Za manžela měla doma trýznícího Rusa.
Jak já někde promluvím, hned se zapojí i okolí. Slovo dalo slovo a neobyčejně srdečně jsme se rozpovídali. Dal jsem jí cigáro, byla moc vděčná. Isolda měla s sebou malého syna. Ten se neobyčejně dobře bavil s mužem od vedlejšího stolu. Matka měla o kluka strach, myslela si, že to je pedofil.
Cizí chlap pomalu odešel a kluk zmizel směrem jeho odchodu. Už jsme ho ten den neviděli, i Isolda na něj asi zapomněla.
Na rozloučenou jsme si podali ruce a zulíbali se s ní. Jak to dopadlo, už nevím…
