Zelená je v tomto čase nejsvěžejší, louky mají overal z těch nejpestřejších kvítků a žluté lány řepky pomalu blednou před oslnivou silou slunečních paprsků. Plánování dovolené nabírá na síle. Obyvatelé městských sídlišť utíkají ven do přírody a hledají výhodné nabídky pobytů u moře, zatímco my, venkované, si začínáme naplno užívat romantickou idylu svých domů a domků, chat a zahrádek.
No, zahrádek… ta naše má tři a půl tisíce metrů čtverečních. Před patnácti lety byla koupě orné půdy velmi výhodná. Můj muž se tehdy velkoryse rozmáchl a pořídil kolem nového domu fotbalové hřiště. Což o to, je docela příjemné nevidět sousedům do talíře, ale ten výhled přináší i kus života těžkého…
Tak například trávník. Kdo chce mít pečlivě upravený pažit bez jediné pampelišky, musí o něj holt pečovat. A to můj muž vskutku dělá. Pravidelně hnojí, prořezává, válcuje a provzdušňuje, vertikutátor je jeho věrný pomocník. Ale především mulčuje. Protože kdyby sekal, musel by trávu vyvážet. Takže dvakrát v týdnu (!) brázdí naši pláň zelenou žlutým traktůrkem od plotu k plotu a zanechává za sebou úhledné pruhy. Bohužel spolu s nimi taky odér benzínu a řev motoru. Když skončí, začne soused odnaproti. Když skončí soused odnaproti, nastartuje sekačku sousedka zprava. Sotva ji vypne, začne vrčet soused zleva. Prostě venkovská idyla jak vyšitá. Tak to u nás na vesnici chodí od května do září. A když je teplé počasí, někdy až do konce října…
Naštěstí jsou i během trávníkové sezóny dny, kdy je slyšet jen cvrlikání ptáčků, provázené bubláním trysek v bazénu. A jinak úžasné, voňavé, blahodárné ticho. Nejspíš proto, že někteří starousedlíci možná sekají trávu kosou.
Hezké vztahy na vsi i ve městě vám přeje
Hanka Švejnohová