Kam kráčíš, člověče?
FOTO: autorka

Kam kráčíš, člověče?

1. 6. 2018

Nedávno jsem četla informaci, že dle nějaké studie nás bude v roce 2050 devět miliard a mimo jiné se lidstvo bude muset živit potravinami z hmyzí říše. Již dnes má minimálně dvě miliardy lidí ve svém jídelníčku různé brouky, housenky, motýly. Pro většinu Středoevropanů docela exotické potraviny. A už je to tady. Víte, že takový obyčejný moučný červ je vlastně stejné maso jako třeba kuřecí prsíčka? Stejné možná ne, ale je to „prý“ maso. No, abych pravdu řekla, tak mě o tom nikdo nepřesvědčí.
Ale dokonce je na to zákon a je to tak v celé EU. Z cvrčků se bude dělat i cvrččí mouka, péct laskominy a podobně. Vláda připravuje novelu veterinárního zákona a i u nás se tak stává jedlý hmyz od roku 2018 zcela legální potravinou nového typu. Hmyz = standardní hospodářské zvíře. Brr.
S nostalgií pamětníci vzpomínají na dobu, kdy i v jejich ulici byl třeba pekař, řezník? Pekař věděl, že vám ráno má dát do papírového pytlíku dva slané rohlíky nebo naopak sladké loupáky, řezník zase, že máte rádi libovoučké masíčko, ale přesto vás vždycky ukecal na kousek pěkně prorostlého bůčku se slovy "Paninko, vy ale máte krásně zelená kukadla." Mohl člověk odolat a ten bůček nekoupit?
S lítostí vzpomínám na voňavý pekařský stánek na starém autobusovém nádraží v našem městě. Ráno, když se lidé sjížděli autobusy na ranní směnu, vonělo pečivo celým autobusákem. Poctivě čerstvě upečené, žádný zmrazený polotovar. A ta chuť křupavých rohlíků posypaných solí. A většinou byly ještě teplé. Na to se prostě nedá zapomenout!
Zřejmě přijde doba, kdy si necháme navážit půl kila nějakých červíků a doma je hodíme na pánev, přidáme přiměřeně koření a chilli papriček a večeře bude hotová. Děkuji, ale nějak mě přešla chuť.
V naší uspěchané době je matička Země docela dost přelidněná. A bude hůř. Ale - světe div se - přece máme k sobě dál. Prodavačka v supermarketu si stěží bude pamatovat vaši tvář, natož aby věděla, co máte rádi k snídani. Loupáky či rohlíky si do pytlíku naházíte sami, voňavé nejsou - spíš takové gumové.
Maso si koupíte v studeném regálu a je každému jedno, po čem sáhnete. A každému bude fuk, jestli to je maso z mladého býka a nebo to „nové maso“ z brouka Pytlíka. Na internetu si objednáte šaty, boty, lednici, bio potraviny. Vše vám přiveze neosobní řidič dopravní služby. Ani vy ani on si za půl hodiny nevzpomenete, jak kdo vypadal.

A co teprve, když vás skřípne nějaká nemoc? Vypadá to, že zcela v nenávratnu je doba rodinných lékařů a pomalu nastává čas, kdy hrana zvoní i „obyčejným“ obvoďákům. Obvoďákům, kteří sice byli utahaní věčnými chřipkami, kašlem, tu a tam žlučníkem nebo žaludečním vředem. Obvoďákům, kteří však věděli jen při pohledu na pacienta, že pani Vokurková má cukrovku, pan Vomáčka vysoký tlak a tomu holomkovi od sousedů se jen nechce do práce. Už to nemusí být konkrétní obvodní lékař, pod jeho jménem se skrývá celá firma. A tak jednou na židli obvoďáka máte doktorku P., pak zase doktora – já nevím jak – pomalu při každé návštěvě jíný doktor. Je dobrý? Je špatný? No, to nevím. Ale co vím určitě, je to, že zase mají lidé k sobě o něco dál.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Elenko, taky to tak vnímám. Ale připomněla jsi mi voňavé křupavé prolamované karlovarské rohlíky.
Libor Farský
Cítím to, Elenko, úplně stejně.
Marie Novotná
Pomalu a jistě se ze mne stává vegetarián.Jsem denně mezi dr.apod.,život je prostě jinej-,,moderní"Jo,Elen,vyjímka potvrzuje pravidlo.A tou je íčko.tady se lidi sbližují i když jsou od sebe vzdálení.Napsala jsi to moc hezky.
Marie Ženatová
Díky moc za zajímavý a pravdivý článek, já jsem ráda, že maso k životu téměř nepotřebuji - musím je jíst jen při svátečním obědě u dcery a to chci jen maličkou porci. Ale také jsem moc ráda, že žiji v našem regionu, kde potkávám moc a moc dobrých a známých lidí, kteří nemají zatím k sobě moc daleko...
Zuzana Pivcová
Asi záleží na tom, kde žijeme, jaké jsou naše tradice, a to i ve stravování. To, co by se nám příčilo, jiným národům připadá normální. Ano, je to jako ve všem: Každému, co jeho jest. Mně na tom všem vadí hlavně konzumnost společnosti a ztráta lidskosti. K sobě navzájem i k okolnímu světu. Jo, a pečivo z cvrččí mouky tu v Pražském kreativním centru nabízela jedna začínající firma při zahájení provozu budovy.
Dana Kolářová
Elenko, souhlas....zase mají lidé k sobě o něco dál.
Dana Kolářová
Jani, dobrou chuť. Kdo chce také vyzkoušet, recept na této adrese https://www.i60.cz/clanek/detail/4717/jahody-v-tunelu/4717/jahody-v-tunelu
Jana Šenbergerová
Čtu si tady nad miskou slaďounkých temně červených třešní a nemohu nereagovat. K obědu budou jahodové tunely. :-) Vegetariáni a vegani si nemusí lámat hlavu s bílkovinami živočišného původu pocházejícími z říše hmyzu a paradoxně většinou ani netušíme, že k sobě máme mnohem blíž, než si kdokoliv z nás dovede představit. Pocházíme totiž všichni, my i hmyz a jiná zvířena, ze stejného zdroje. Elenko, pěkně ses nad lidstvem zamyslela. My z konců světa jsme na tom ještě na chvíli o trochu líp, ale jak dlouho to vydrží, když "pokrok" jde kupředu mílovými skoky?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.