O imigrantech, o chůvičce a o šimrání u srdce

Dojemný příběh, člověk si uvědomuje při čtení, jak nelehký to byl život a přitom lidé byli ochotni si moc pomáhat. Těžká doba, ale i hezké chvíle.

Zuzko, podobně dopadl můj táta. Z války se vrátil bez ledviny. Stačilo málo a nebyla bych. To jsou životní příběhy! Paní Ince přeji zdraví a ještě mnoho vašich návštěv.

Jsem moc ráda, že přibyl další příběh. V souvislosti s různými osudy lidí si uvědomuji, že si opravdu nemám na co stěžovat.

Moc hezké, až dojemné.

Ráda jsem si ten příběh přečetla. Podobná situace byla ve Slezsku, kde dostali obyvatelé na zváženou, buď přijmout německou národnost nebo se vystěhovat do protektorátu. Na Hlučínsku jim byla zprvu ještě nabídnutá (podvodně) národnost slezská. Ta byla pak zrušena a mnoho lidí bylo hlavně z existenčních důvodů nuceno podepsat tzv. Volksliste II. To udělal dejme tomu otec, aby neztratil práci. Za dva, tři roky byl syn, který mezitím dospěl, povolán do německé armády. Bez vlastního přičinění. A teď zase může někdo napsat, že to byli Němci, kteří si to zasloužili.

Moc se mi to líbilo. A zamyslela jsem se nad tím vším. Doba to byla asi šílená. Můj strýc byl také rodák z Náchoda. Při čtení jsem si na něj prostě tiše zavzpomínala. Děkuji.