O jedné fotografii
Foto: archiv autorky

O jedné fotografii

30. 5. 2018

V roce 1962 mi bylo osm let. A byla jsem se spolužáky na XII. sjezdu KSČ. Moc si z té významné události nepamatuji. Jedna věc mi ale v paměti utkvěla. Dvě věty z dopisu slovenského delegáta Pavola Davida, poslance Národního shromáždění, k němuž jsem byla přidělena. Po skončení sjezdu mi ho poslal spolu s fotografií. „Milá Vierka … Sme tam obaja v prvom rade v strede. Tvárou som obrátený k tebe“. Dodnes si pamatuji to zklamání, které jsem pocítila při pohledu na fotografii. Jako jediná ze spolužáků na ní nejsem vidět.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Děkuji.
Marcela Pivcová
Připomněla jsem si také slova našeho táty, který, když si doma na tehdejší dobu "zanadával", říkal: Ne abys to někde řekla, nebo mě zavřou... a já jsem skutečně vždycky z obavy mlčela.
Jana Šenbergerová
Připojuji se k tomu, co napsala Elena. Měla jsem to podobně. Pro mě není žádná šílená doba, šílení jsou jen lidé, a jak vidno, v jakékoliv době.
Věra Ježková
Vloudila se chybička. Tak ještě dodám, že tím „nechyběním“ jsem měla na mysli materiálno. Jinak to byla jistě doba schizofrenní.
Věra Ježková
v podnicích recitovat básničku „Narodu russkomu privet…“. Taky jsem samozřejmě od rodičů věděla, že je to jinak … Ale ne, když mi bylo osm.
Dana Puchalská
Ano dvojí myšlení a další byla prostě krutá daň našeho dětství. A bylo to bohužel všude. A kdo říká že to nezažil( ta k s prominutím) asi lže. Nebo si nic nechce pamatovat??????
ivana kosťunová
Byla to opravdu šílená doba. Tu větu- o tom nesmíš nikdy mluvit - jsem slýchala taky.
Zuzana Pivcová
Podle vůle tatinka jsme nebyly pionýrky, ale chodily jsme se třídou také recitovat někam do závodu, např. k MDŽ. Je pravda, že jsme věděly, že je špatná doba, která ublížila našemu tatínkovi a tím celé rodině. Věděly jsme, že třeba vyhodili ze školy paní učitelku, která odmítla přestat chodit do kostela. Ale také je pravda, že mi to někdy jako dítěti vadilo, když šli spolužáci na pionýrskou schůzku a já šla domů.
Libor Farský
Já to vidím, bohužel, jinak. Od malička jsem denně chodil spát s příkazem "To, co jsi dnes slyšel, nesmíš nikde říct, zvláště ne ve škole". Myslím, že to bylo od mé matky, otčima i babičky bezohledné, snad si mohli dávat pozor na pusu oni přede mnou.
Věra Ježková
Děkuji vám. Myslím, že dětem byla politika úplně jedno a nic jim nechybělo. Protože nic jiného neznaly. Jo, a později jsem ještě musela při různých výročích v podnicích recitovat básničku „Narodu russkomu privet…“.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?