Ilustrační foto: pixabay.com

Všichni dobří vodáci

24. 5. 2018

Můj příběh

Autor: Jiří Libánský

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 25.5.2018 05:55

Já jezdila vodu hodně let. Doteď na ty dny vzpomínám. Bylo to super. Tohle bych asi nerozdejchala.....BLBEC kam se člověk koukne.

Zdenka Jírová 25.5.2018 00:55

Doufám, že to je nadsázka? Nebyla jsem sice "vodařkou", ale jezdili jsme pod stan, chodili do lesa na dřevo, abychom si v kotlíku uvařili guláš s bramborami/ poctivě ukradených, protože ty jsou nejlepší/. Pekli si buřty a zpívali jsme do noci a pak si do rána povídali vtipy, zejména ty " o zlatou mříž".Byly to krásné roky. Jsem ráda, co jsem mohla za celý život užít přirozených radostí, tak mi ani nevadí, že už jsem stará.

Blanka Macháčková 24.5.2018 23:35

Vesele pojato, ale k smích to (bohužel) není. Lépe jste to nemohl napsat.

Hana Práglová 24.5.2018 20:21

Jirko,pėkné čtení...Ale musím dodat to,co je svým zpūsobem " mým životním krédem"-JE LÉPE LITOVAT TOHO,ŽE JSME NĖCO ZAŽILI,NEŽ TOHO,ŽE JSME NEZAŽILI NIC!!!...A je dobře,že nelituješ.Vzpomínky a zážitky zůstanou...

Eva Mužíková 24.5.2018 19:54

I když jde jen o nadsázku, je mi z toho jaksi smutno. Kdo ví, kdy vše uvedené bude skutečností.

Marie Novotná 24.5.2018 18:01

*****

Věra Ježková 24.5.2018 16:43

To je tedy síla. Myslím, že je ještě řada sportů, kde by se dala tato byrokratická vynalézavost uplatnit.

Marie Doušová 24.5.2018 14:48

Mám strach ,že už v tom jsme a není úniku.Myšlenka se stává skutkem.

Jiří Libánský 24.5.2018 14:15

Paní Eleno. Správně jste vyhmátla, že "kam kráčíš člověče?" je stěžejní myšlenkou článku.

Elena Valeriánová 24.5.2018 12:56

Nikdy jsem řeku nesjížděla, nikdy jsem nebyla vodákem. Vždy ale na vodáky nadšeně volám AHÓÓÓJ. Pokud je to jen nadsázka tak fajn, ale moc!!!! se bojím, že brzy to bude hloupá realita. Těch úředníků v Bruselu je víc než dost a vymýšlejí samé blbiny, něčím se zaměstnat musí. Jiří, ani jsem se nedokázala u článku bavit, je to tak reálné až mě to děsí. Kam kráčíš člověče?

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá