Singlové. Stále jich přibývá

Jsem vdova a tedy jsem single z donucení, kdybych věděla, že mne to čeká, zařídila bych se tehdy jinak. Ale bohužel, přestože mne děti přemlouvaly, ať jdu k nim, myslela jsem si, že ještě můžu žít s někým ve vztahu, že ještě nejsem tak stará,ale život mne poučil, že bohužel, už to nejde. Už jsem na nový vztah rezignovala, jak se říká, co hledat ve vykáceném lese. Ale co mi nejvíce vadí, že jsem sama na zahradu, údržbu domu, na auto, na starost o zvířátka. Už mne to zmáhá, ale musím tu ještě být, právě kvůli pejskovi a kočkám, když odejdu, ztratí domov. Abych pravdu řekla, není toho moc, co mne ještě na světě těší a samota opravdi není k životu, když je člověk celý život zvyklý na velkou rodinu. Bohužel, nová doba nedává dětem mnoho prostoru, aby navštěvovaly staré rodiče, jezdí sice, ale většinou je tu prázdno a pusto. Jak se říká, domov je tam, kde na člověka někdo čeká.

Slovo "single" milionkrát použité v tomto článku mi leze na nervy.

Nikomu to nemám za podivnost, já jsem se setkala s různými názory, mám i své zkušenosti.Když mi bylo dvacet, řekl mi jeden důchodce, vy jste něco, jako se dříve říkalo starý mládenec..., koukala jsem tenkrát na něho jako , co, tím vlastně míní.Asi půl roku po svatbě jsem ve svém rodném městě potkala vrstevnici své babičky a slušně jí pozdravila. Babka mi říká, něco jsis zapomněla, já co a ona, přece kočárek.Ovdověla jsem krátce po čtyřicítce, mladší ratolest mě chtěla vidět v páru, jenže to bylo, ty máš děti a ještě studují, ty bydlíš s tchýní, ty bydlíš v domku, já mám přítelkyni, ale ta nějak zapomněla na sex, no, paráda.Našla jsem zpřízněnou duši, bylo nám spolu fajn, ale odešel ke hvězdám, od té doby nehledám.

A neměla náhodou Marie Collerova třeba HLAD? Že ta holka nešťastná plácala takový nesmysly?

Ještě bych paní Corellové doporučil prasátko.

Podívejte se na "Bejvávalo" Už v roce 1908, prý: "Vypravuje se, že Marie Corelli, byvši jednou svou intimní přítelkyní tázána, odpověděla, že nenávidí muže. „Ale,“ pravila přítelkyně, „nemyslíte, že je velmi příjemné míti muže k vůli domu?“ „Ne,“ byla rozhodná odpověď. „Vidíte,“ dodala tato karatelka mužských slabostí ve svých románech, „mám doma tři miláčky, kteří všichni dohromady slouží právě tak jako muž. Mám psa, který každé ráno vrčí, papouška, který každé odpoledne kleje, a kočku, která chodí domů pozdě v noci."

Cituji: "Hodně single je mezi seniory ...."Zestárnou a dál budou žít svůj osamělý život .." Jak tragický pohled na seniora single "sátníka." Dovolím si oponovat, single senior prošel životními zkouškami a má to k čemu musí dospět generace zklamaných partnerských párů. Být single z donucení nebo single vlastní volbou. Toť otázka.

Dovoluji si zpochybnit úvodní statistiku, odporuje logice věci.

Já jsem se nevdala. V té době to bylo výjimečné (i když ještě před tím, za 1. republiky, zůstávaly učitelky svobodné) a lidi to vnímali různě. Někteří, že jsem moc fajnová, jiní naopak, že mě nikdo nechce. Dnes se to u mladých bere jako běžné a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Člověk se může cítit sám i uprostřed rodiny. Jsem ráda, že jsem dala život Pánu Ježíši, od té doby nejsem sama. Mohu mu v modlitbě říci, co mě trápí, mohu si v Bibli přečíst odpověď - někdy povzbuzení, někdy vysvětlení, někdy napomenutí - a mohu vidět úkoly, které mi dává. Ty dávají smysl mému životu. Nevím, co mě čeká, ale věřím, že mne Bůh bude k něčemu potřebovat dokud budu živa.