Zuby a zubaři aneb Ještě se můžu usmívat

Zuby. Taky bych mohla vyprávět. I mně pastu Lacalut zubařka doporučila už asi před 20 lety. Škoda, že už odešla do důchodu.

Uvědomil jsem si, jak mohou být "příběhy zubů" zajímavé.

Nikdy jsem se zubaře nebála , až v dospělosti, když jsem byla přiřazena k naší podnikové zubařce , která mě hned od pohledu neměla ráda a byla arogantní a všechny zuby mi dost poškodila. Po porodu se mi začaly odhalovat krčky a ona prohlásila , že je to tím že jím moc sladkého a čokolády. Když jsem jí ubezpečila , že sladké skoro vůbec nejím a čokoládu nemám ani ráda,/to jsem vážila 50 kg/ tak mávla rukou a chtěla zuby vytrhat a dát protézu. To mi bylo 23 let a tak jsem to odmítla . Ubrečená jsem vyšla s ordinace a tam mě uviděl starší zubař ,který mě vzal do vedlejší ordinace a začal se vyptávat proč tak mladá dívka pláče. Tak jsem mu všechno vypověděla a on mě popadl a hned vtrhnul k doktorce a okamžitě nařídil ,že mi musí krčky spravit a nechce nic slyšet. Ona se bránila ,že složku na výplně nemá a on prohlásil,že si jí může u něho vzít. Opravdu mi oba krčky spravila bílou plombou ,ale od té doby mi zuby jenom poškozovala . jakmile se stalo, že mě nějaký zub bolel ,tak ho hned chtěla trhat . To už jsem nevydržela a přestala k ní chodit . Poprosila jsem ve městě jiného zubaře a on mě přijal . Strašně se divil ,kdo mi zuby spravoval a ty ohyzdné plomby na předních zubech opravil . Dnes už zubař nežije a jeho výplně stále drží. Byl to zubař, kterých je málo.