Praha dnešních dnů
ilustrační foto: pixabay.com

Praha dnešních dnů

20. 5. 2018

 Po čtyřech měsících náročného pracovního i psychického vypětí jsem se rozhodla odměnit se výletem do Prahy. Zhruba současně nám náš portál i60 připravil neobvyklý dárek ke Dni matek v podobě komorního představení Hany Švejnohové a Lenky Filipové Kudelové „Všechny podoby lásky“.  Máj-lásky čas, slunečné počasí, moje potřeba utéci od pracovního stereotypu, slibovaný kulturní zážitek, a v neposlední řadě možnost potkat se s lidmi, které znám pouze v jejich virtuální podobě, se spojily v hodině H a způsobily, že jsem v neděli, na svátek matek, před polednem nabrala směr Praha, a těšila se na příjemně strávené odpoledne.

Do začátku představení chyběly ještě dvě hodiny, které jsem se rozhodla využít k prohlídce přilehlých uliček Staroměstského náměstí. Ta změť obchodů a obchůdků, fast foodů, cizinců a různých typů lidí mě fascinovala. Jan Neruda by svoji Prahu nepoznal a své jedinečně vykreslené figurky pražských lidiček by nenašel. Místo nich by zaregistroval fast food, kde za kus mastného žvance zaplatíte obnos, za který byste možná v méně honosném koutku města vydatně poobědvali, turistické atrakce v podobě projížděk auty-veterány, koňskými spřeženími, či jinými atraktivními povozy, honosné značkové obchody střídající se s obchůdky nabízející tzv. suvenýry z Prahy. Ze zvědavosti jsem nakoukla. Nevkusně potištěné pomačkané hadry made in China, kšiltovky se zlatým nebo stříbrným umně vyvedeným nápisem Prague ( tohle vážně někdo nosí ?), ruské beranice (opravdu to ještě někdo kupuje ?), bábušky, loutky a spousta zbytečností, které mohu koupit stejně tak i v různých jiných turistických destinacích. Tohle mají být suvenýry typické pro Prahu? Protože bylo velmi teplé počasí, dveře většiny těch obchůdků a módních salonů byly otevřené. Nevyjadřovaly však přívětivé pozvání ve stylu „ vejdi, odpočiň si, osvěž se, potěš se, „ ale brutálně křičely :“ jen dál, nevybírej příliš dlouho, uvolni místo dalším a hlavně  p l a ť, jen tak jsi pro nás člověkem hodným pozornosti !!  Proč ne, ale to byste mě páni obchodníci nesměli urážet  neúměrně vysokými cenami za nekvalitní zboží.

Zaujal mě obchod s luxusním zbožím, prohlédla jsem si elegantní modely vystavené ve výloze, a vstoupila jsem dovnitř, abych se alespoň potěšila krásným oblečením ušitým z kvalitních materiálů, na které mohu opravdu jen obdivně zírat.

„Vy si budete něco přát ??!“ zeptal se mě mladík postávající u pultu nevěřícně s akcentem pohoršení v hlase, a jeho obličej se zformoval do výrazu konsternovaného údivu. Jen stěží jsem přemohla záchvat smíchu, protože se mi okamžitě vybavila věta z filmu Světáci : Proč by si nemohl  umytý a slušně oblečený fasádník zatančit s dámou z vyšší společnosti ?“

Ano, proč by si nemohla slušně oblečená živnostnice v nových vyčištěných botkách prohlédnout luxusní zboží v obchodě na Staroměstském náměstí ?  Zatvářila jsem se jako výstřední milionářka a ledabyle odpověděla: No to já přeci nemohu vědět, zda se mi tu bude něco hodit !“

Procházela jsem obchodem, kam jiná lidská noha kromě té mé nezabrousila, se zájmem jsem si prohlížela nádherné modely, které nikdy nebudou viset v mé skříni, a v duchu jsem si vyhodnocovala nastalou situaci. Že mladík okamžitě poznal, že do tohoto obchodu nepatřím, jsem se nedivila. Moje kabelka neměla značku  LV, šperky nebyly od Cartiera, a moje kožené botky se nehonosily značkou Salamander. Ale co opravňuje mladíka teprve se po světě rozhlížejícího k tak povýšenému chování? Domnívá se snad, že tím, že obsluhuje lidi z takzvané vyšší společnosti, dopadá jejich nóbl odlesk i na něj ? Velký omyl ! Už to, že se pohybuje v tomto obchodě pouze jako prodavač značí, že do jejich společnosti nepatří. Měl by se chlapec vrátit zpátky na zem.

Chvíli jsem se zabývala myšlenkou na milionáře, který zastaví  před obchodem v luxusním Mercedesu  se zlatou kartou v peněžence. Jenže já nejsem Pretty Woman, a milionáři nevěnují zvýšenou péči obstarožním živnostnicím. Po krátké úvaze jsem usoudila, že milionář ani Mercedes není nutný, stačila by zlatá karta, která by se snesla na křídlech s nebes. A co, mohla by přiletět i z pekla, hlavně že by byla.

Zatímco jsem se blížila k východu kolem klobouků, z nichž cena jednoho představovala můj téměř celý měsíční důchod, mladík zaujal postoj a výraz naprosto nezúčastněného komorníka  lorda z Granthamu ( z panství  Downtovn). Prošla jsem kolem něj ven nevšímavě s výrazem „ no nic moc“ a představovala jsem si, jaký výraz asi nasadí , když obsluhuje třeba Lucii Borhyovou, nebo mámu Štikovou. Zřejmě to bude výraz lokaje.

Představení bylo velmi vydařené a následné posezení příjemné a srdečné. Děkuji všem zúčastněným dámám za milou společnost, panu Raškovi za krásný dárek a mám malou prosbu.  Nemohli bychom příští svátek matek oslavit v New Yorku ? Ráda bych si po ránu zašla na snídani k Tiffanymu.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Jsem velmi překvapená, kolik z vás se s takovým jednáním v luxusních obchodech setkalo. Mě ti lidé, kteří si dokazují svoji neexistující nadřazenost tímto způsobem připadají komičtí. I kdybych měla tu zlatou kartu- do obchodu, kde vládne taková strojenost, mezi ty "kožené" obličeje bych s ní nakupovat nešla.
Eva Mužíková
Ivano, ty samé pocity jsem měla, když jsem nedávno procházela stejnými místy. Jen bych o nich nedokázala tak poutavě napsat.
Elena Valeriánová
Dobře a poutavé napsaný článek. Ivano, úplně tu scénu v obchodě vidím. Škoda, že jste si nenechala donést do kabinky troje nebo čtvery šaty a pak odkráčet bez nich. S takovým jednáním se člověk může setkat kdekoli. I v takovém provinčním městě jako je Jeseník. A mám škodolibou radost, že ten butik, kde na mě jeho majitelka - prodavačka hleděla přes prsty ani ne do půl roku zřejmě zavírá.
Zuzana Pivcová
Nedávno jsem tu, Ivano, psala o cestě do práce ulicí, kde jsou samé anglické názvy prodejen. Zvítězila jediná restaurace s názvem Havelák ( u Havelského trhu). Má radost záhy pominula, i ona má už dnes anglický název, ani nevím, jaký. Už samy ty názvy dávají místním občanům, jako jsem třeba já, na vědomí, aby tam nelezli. Ale docela bych chtěla slyšet angličtinu těch prodavačů, kteří se tam tak předvádějí. Na Pretty Woman si ráda vzpomínám, na tu scénu, kdy prodavačka říká "Je to tu velmi drahé! Pro vás tu nic nemáme". Právě tak cvičení jako prodavači jsou různí dealeři, nebo jak je mám pojmenovat, rozdávající letáky na různé nepříliš hodnotné rádoby kulturní akce. mě vždy jako kolemjdoucí vynechají. Spolehlivě poznají, že nejsem turistka, i když řada zdejších turistů není oproti mně oblečena nijak honosně. Prostě vypadají jinak! :-D :-D. Díky za objektivní i zábavný postřeh.
Hana Rypáčková
Salamander jsme vždy kupovali v NDR . Dobré boty , záclonám jsem neholdovala. Mojí mamince švadlence bylo vždy žinantní, vyzkoušet si v obchodě šaty, kabáty a nic si nekoupit. Já s chutí si vyzkouším lecos a nic si nekoupím. Nic nepotřebuji. A takové záchvaty mívám málokdy. Pravda, že se na mne vrhají prodavačky, ale to musí. Když nemají zákazníky leští pulty a kliky. Příště ivano tam do toho obchodu vlezeme my holky z íčka.
Věra Ježková
Ivano, bezva. Pobavila jsi mě i poučila. Já mezi „lepší lidi“ nechodím. U nás v tržnici mezi Vietnamci by se ti to nestalo – ruce by ti líbali. (Nenakupuju u nich.) :-)
Mirek Hahn
....no jo no, centrum velkých měst je plné pastiček na turisty. Ale totožnou situaci pamatuji i v cizině, není to úplně naše specialita. Pěkný článek.
Blanka Macháčková
To se ti moooc povedlo.
Marie Ženatová
Díky moc za velmi zajímavý a humorný článek - také mám občas v nějakém obchodě "podobnou zkušenost". Ale v Praze i Brně je mi nejvíce líto právě těch mnoha a mnoha žebráků - vím, že jim asi moc nepomohu, ale vždy mám v kapse několik desetikorun...
Jana Kollinová
Při čtení článku jsem se bavila. Je napsán v lehce humorném stylu a má zvláštní atmosféru - byla jsem vtažena do děje a stala se součástí návštěvy Prahy a jejích zajímavostí. Dárek redakce i60 ke Dni matek je opět jedním z mnoha počinů redakce a mi, nezúčastnění se potěšíme každou zmínkou, reportáží nebo fotografiemi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.