Do divadla v džínách. Ano či ne?
Ilustrační foto: pinterest.com

Do divadla v džínách. Ano či ne?

28. 5. 2018

Tenisky, džíny, svetry, batůžky. To jsou součásti oděvu, které se běžně dají vidět u návštěvníků různých kulturních akcí, včetně divadel. Právě tam je situace značně bizarní. Vedle slečen v teniskách sedí ženy v lodičkách a ve vysoce společenských šatech. Pravidla, v čem se hodí jít do společnosti, jsou nyní rozvolněná jako divoká řeka.

Nikdy dříve tomu tak nebylo. Jít do divadla, na výstavu, na koncert, zkrátka do společnosti znamenalo, že si člověk chtěl obléknout to nejlepší, co má. Jenže, co je nyní považováno za nejlepší? Někdo si nejvíce ze svého šatníku váží džínů světoznámé značky, za které dal pět tisíc a jsou tedy pro něj mnohem cennějším kusem oděvu než starý tesilový oblek, který oblékl naposledy před pár lety a připadá si v něm jako strašák. Pro některou ženu je to klasický kvalitní kostýmek, pro jinou rozevláté šatičky, které si koupila za pár eur na řeckém tržišti.

Každý se cítí dobře v něčem jiném, každý považuje za to stylové a správné oblečení něco jiného. Což je fajn jen do chvíle, než se vydáme někam, kde dříve bývalo zvykem dodržovat určitý dress code. Tedy soubor pravidel, na jaký typ akce se hodí to či ono oblečení.

„Tuhle jsem byl s přítelkyní v divadle, šlo o malou scénu v Ostravě. Byl jsem v divadle po pár letech, takže jsem netušil, že vzít si do takové malé nezávislé scény oblek a bílou košili s kravatou, budu tam exotem,“ vypráví pětapadesátiletý Petr. Jeho o pár let mladší přítelkyně se dostavila ve volných batikovaných kalhotách, balerínách a rozevláté košili. Měla batůžek. „Slušelo jí to, ona vždy byla taková víla, ale přiznám se, že když takto oblečená stála před divadlem, připadal jsem si v tom mém obleku divně, jako děda. No a pak, to bylo nadělení. Dvě dámy byly celé blýskavé, jako by šly na ples. Oblek měl ještě jeden muž. Převažovali úplně obyčejně oblečení muži v džínách a svetrech. A vidět byly i takové ty záplatované kostičkované outdoorové kalhoty a šusťákové bundy. Byl jsem zmaten a došlo mi, že malé divadelní scény jsou prostor, kde je možné vše. Akorát že to ve výsledku vypadá směšně,“ popisuje Petr velmi častou situaci, typickou pro dnešní dobu.

Situace je už tak podivná, že dokonce některá divadla na svých stránkách zveřejňují doporučení, jak by se k nim diváci měli oblékat. Dělají to například Městská divadla pražská, na jejichž webu se dají najít přesné rady, co se na kterou jejich scénu hodí a co ne. Například u Divadla ABC je uvedeno: Společenské nikoli slavnostní šaty, velké večerní na běžné představení opravdu nepatří, nosí se pouze na slavnostní premiéry. A přímo je uvedeno, co si pod tím představit. Muži: tmavý oblek, jednobarevná košile, černé uzavřené boty a černými ponožkami, kravata ladící s barvou košile. Ženy: polodlouhé šaty, kostým, sukně a blůza, malé černé, ale pozor na správnou délku, elegantní boty, nejlépe lodičky.

Ladislav Špaček, nejznámější český propagátor správní etikety, výstižně říká: „Nejdůležitější je naučit se respektovat prostředí a žánr situace. Sedět u táboráku v obleku je stejně bludné jako jít do Národního divadla v džínách.“ Zároveň však odmítá názor, že se doba rozvolnila až tak, že v džínách a košili nyní muž může jít prakticky kamkoli, jak si mnozí lidé myslí. Ve svých knihách píše právě o tomto zvolňování. „Část lidí, například mladí manažeři, mají o etiketu zájem, vědí, že na ní závisí jejich pracovní úspěch. Druhá tendence vede k ležérnosti, jednoduchosti, mám pocit, že se za ní někdy skrývá lenost. Uvědomme si, že se lidé mnohdy převlékali několikrát denně. Dnes si muž myslí, že když si ráno oblékne džíny a košili, je to ideální kombinace, ve které může být ráno v práci a večer v divadle,“ říká. Právě na etiketě týkající se oblékání je dobře vidět, jakými fázemi česká společnost prošla a jak rozdílný přístup k ní mají různé generace.

Ti nejstarší, kteří ještě prožili předválečné období, si často z dětství vzpomínají, jak rodina zasedala k nedělním obědům, maminka se oblékla do šatů a děti do nažehlených oblečků. Pořádaly se večírky a slavnosti, na které si každý oblékl to, co měl nejlepší, ať už šlo o lidi movité nebo o obyčejné dělnické rodiny.

Ti, kteří prožívali padesátá léta, naopak vzpomínají na to, že jít tehdy vyparáděný v drahých šatech nebylo zrovna strategicky správné. Člověk dostal nálepku buržoazní paničky nebo flákače, který má čas přemýšlet nad parádou místo toho, aby budoval komunismus. Herečka Alena Vránová jednou vzpomínala, jak v té době dostala od jisté soudružky vynadáno za to, že si na zájezd do Bulharska vzala hezké květované šaty. Holt, tehdy se i do divadla chodilo v teplácích a v šátku. Bylo naprosto běžné, že k divadlu přijel autobus pracovníků jednotného zemědělského družstva, kteří v pracovních oděvech napochodovali zhlédnout divadelní hru pojednávající o budování lepších zítřků.

To, jak lidé přistupují k etiketě, hodně vypovídá o stavu společnosti. Těžko říct, co si o nás pomyslí historikové, kteří třeba za dvě stě let budou zkoumat, jak naše společnost žila. Třeba jim bude připadat podivné, proč je někdo na divadelním představení v nablýskaných honosných večerních šatech a jiný v pohorkách a šusťákové bundě. Možná si řeknou, že to byla fajn doba, kdy padla veškerá pravidla a každý si mohl dělat, co chce. Nebo naopak, že doba, kdy padnou pravidla, je poněkud vadná.

móda
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Aneta Nová
S manželem jsme se na toto téma včera hádali a vlastně nikde jsem nenašla jednoznačnou odpověď, snad teda jenom tady https://vsestihnu.cz/media/jak-se-obleci-do-divadla Ale jako fakt nevim, v dnešní době je už asi normální všechno. A teda - existuje jednoznačná odpověď nebo ne? A co na to Špaček?
Libor Farský
Myslím, že je to otázka výchovy. Mně se třeba pořád líbí slavnostní oblečení alespoň u štědrovečerního stolu.
Libor Farský
Františku, to je správná otázka. Asi být nahý a zahalený do prostěradla.
František Pašingr
A jak se stylově obléci do divadla Husa na provázku?
Eva Mužíková
Také jsem ze staré školy. Přestože kulturní akce moc nenavštěvuji, kdykoliv se přece jen rozhodnu jít, oblékám se svátečně. Dokonce i na akce pořádané školkou kam chodí Rozálka. Mám z toho dobrý pocit a když k němu ta moje malá treperenda řekne - babičko, to ti to sluší, vím, že jsem se rozhodla správně.
Marie Faldynová
Žijeme v době, kdy je všechno jinak - ale máme svobodu. Myslím si, že pokud čekám příjemný kulturní zážitek, pěkné oblečení k tomu patří. Máme u nás klášter, kde bývají varhanní koncerty a máme i řeku kde bývají vodáci. Když přijde v létě vodák na koncert v džínách - prosím, to se dá pochopit, ale já jako domácí si dám záležet na oblečku, který je pěkný a vhodný do chládku v klášteře. Moderní divadelní hry bývají takový humus, že k nim odrbané džíny celkem patří. Svůj k svému...
Marie Doušová
Také mě hrozně vadí , když do divadla chodí lidí v džínách a ve svetru .Již od mala jsem svým dcerám a potom vnukům vždy kladla na srdce , že na kulturní /divadlo ,koncert /a jinou společenskou událost, musí být přiměřeně obléknuti.Je to i úcta k umělcům a dobrého pocitu, že je něco mimořádného a není to každý den.
Hana Práglová
Já byla vychována tak,že na sport je nutné sport.oblečení a pro kukturní program-oblečení společenské... Před časem jsme šli s manželem na koncert(dnes nevím koho..) Manžela jsem přesvėdčila,že na takéto kult.vystoupení je vhodné,aby si vzal slušný oblek.. Byl asi jediný.Když na to vidėl,že i "umélci"jsou oblečeni v dėravých ryflích,pak následovalo oblečení do spol.oblmooravsu problém...
Dana Puchalská
Divadlo je krásné prostředí a jít tam jako na výlet do přírody je divné. Zažila jsem to a bylo mi smutno. Podle mně je to neúcta vůči těm, kteří na tom jevišti hrají. Myslím tím klasická pódia například - ND, STAVOVSKÉ, OPERA a jiné. Asi jsem že staré školy.
Věra Ježková
Do divadla v džínách ne. Také jsem ze staré školy a návštěvu divadla považuji za společenskou událost. Je mi příjemné se obléknout svátečně a večer si užít jako malou slavnost. Stejně tak koncert. Tam jsem schopna tolerovat cizince, kteří s sebou společenské oblečení nevozí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?