Mnozí původní němečtí obyvatelé páchali sebevraždy, protože se báli budoucího osudu. Byly případy, kdy si spolu vzali život třeba starší manželé. V obci Semanín u České Třebové se však udál ne zrovna běžná tragédie – dobrovolně tam odešlo naráz ze světa na dvacet obyvatel obce. Přesně před 69 lety odešli z obce do lesa a tam dobrovolně zemřeli. I když pamětníci míní, že by jich tolik sebevraždu nespáchalo, pokud by nebyli omámení nebo pod vlivem nějaké drogy.
O případu ví hodně předseda občanského hnutí Pro Semanín David Smyčka. Ten navázal vztahy s bývalými rodáky ze Semanína a masovou sebevraždu dvaceti lidí se rozhodl připomínat jak křížem postaveným u kostela, tak pamětní deskou. Vše se stalo 14. května 1945.
„Dvaadvacet místních Němců odešlo do lesa. Jedna žena si čin nakonec rozmyslela a se svou jednoletou dcerou se vrátila. Ta dcera donedávna žila v Německu, znala případ z vyprávění své matky,“ popisuje David Smyčka.
Dvacet Němců ze Semanína, který měl po válce asi pět set obyvatel, si vzalo v lese život. „Popisuje se to tak, že tyto lidi získal pro celou akci Franz Havla. Bydlel tady z malém domečku, byl to chudý dělník, ale byl před válkou a za války činný v různých německých organizacích, například Sudetendeutsche partei. Také někteří ze skupiny sebevrahů byli buďto aktivní v nacionálních organizacích nebo v nich měli příbuzné. Mezi aktéry hromadné sebevraždy byly ženy, děti a starci. Muži byli tehdy ještě v zajetí nebo padli na frontě,“ vypráví David Smyčka.
Hlavním důvodem této masové sebevraždy byla bezvýchodnost situace, v níž obyvatelé německé národnosti v té době byli. „Je pochopitelné, že k takovému činu se uchylují lidé buď duševně nemocní, nebo zoufalí. K sebevraždě při zdravém rozumu musí být velmi vážný důvod. Tehdejší hrůznou atmosféru v sudetských územích dokresluje například divoký lidový soud v nedalekém Lanškrouně, který se odehrál o dva dny později po semanínské tragédii. Na samozvaný soud byly pod dozorem partyzánů a českých vojáků na lanškrounské náměstí svezeny stovky německých obyvatel z okolí a po dva dny byli "lidově souzeni". Někteří Němci byli ubíjeni pažbami, topeni v kašně, věšeni na sloupy atd. Členové českých ozbrojených gard v té době už pár dnů prohledávali domy Němců a pod záminkou zajišťování pořádku často zabavovali lidem cennosti,“ líčí David Smyčka.
„Zážitky s rudoarmějci nebo členy revolučních gard mohly nahnat lidem v Semaníně takový strach, že se v této atmosféře rozhodli k společnému zoufalému činu,“ míní David Smyčka.
Situaci v Semaníně popsali odsunutí Němci později v pamětech. „8. května 1945 Německo kapitulovalo. Obratem nastaly německému Semanínu útrapy. Ještě první sledy ruských vojsk byly celkem spořádané. Semanínem víceméně jen projely, pouze konfiskovaly potřebné potraviny, dobytek a jiný strategický materiál. Další oddíly Rusů se již v Semaníně ubytovaly na několik týdnů. 10. května 1945 se v Semaníně na delší čas ubytovaly první oddíly vojáků ve stodole číslo popisné 93. Hned první noc usedlost do základů vyhořela. Majitel Bernhard Siegl psychický nátlak nevydržel a vzal si ještě tu noc život. Ženy a dívky se před vojáky skrývaly, kde mohly. Typické byly noční lovy na ženy. Jakmile vojáci zjistili, že se nějaké ženy ukrývají například v obilí na polích za humny, pole obstoupili a za svitu světlic ženy odchytili a skupinově znásilnili. V Zádulce šest Rudoarmějců znásilnilo čtrnáctiletou dceru doma před zraky rodičů. Křik znásilňovaných žen se ozýval po nocích několik týdnů, než byli vojáci převedeni do kasáren v České Třebové. Nato 14. května došlo k největší tragédii - dvacet semanínských občanů spáchalo hromadnou sebevraždu,“ končí zápisek v publikaci, která vyšla v Německu.
Dvacet lidí v asi kilometr vzdáleném místě v semanínském lese zemřelo tak, že je Franz Havla všechny zastřelil včetně sedmi nezletilých dětí. „Není možné to klasifikovat jako vraždu, protože ti lidé šli na smrt dobrovolně a předem věděli, jak se to stane. Kdyby s tím nesouhlasili, mohli odejít. Proto se usuzuje, že oběti byly něčím omámené. Zemřelí byli totiž povolní a nekladli odpor. Jinak by to zabíjení asi nevydrželi a po několika úmrtích by se začali bránit a panikařit. To se nestalo,“ míní David Smyčka.
Když Franz Havla pozabíjel devatenáct sousedů, mezi nimi i svou manželku, dal si kolem krku oprátku přivázanou na stromě, a střelil se do hlavy. V tu chvíli už v Semaníně lidé slyšeli z lesa střelbu a tušili, že se něco zlého děje. Co se stalo, se brzy dozvěděli od ženy, která si sebevraždu rozmyslela a se svou jednoroční dcerkou se vrátila domů.. Pozůstalí nechali na místě sebevraždy hlavního organizátora a jeho ženu v mělkém hrobě. Zbylých osmnáct obětí odvezli na hřbitov a pohřbili je na straně, kde končili sebevrahové,“ vysvětluje David Smyčka.
Semanín byla německá obec, patřila do Sudet. Čechů žilo v Semaníně ve dvou smíšených rodinách možná tři procenta. Dnes je obec česká a ač má s potomky rodáků přátelské vztahy, někteří lidé se pozastavují nad tím, že tragédii hromadné sebevraždy připomíná pamětní deska na území farnosti před semanínským kostelem. S pamětní deskou nesouhlasí například sama starostka Semanína Marie Chalupová.
"Nesouhlasím s tím, aby se bývalým nacistům, jejich rodinným příslušníkům či přátelům stavěly pomníky. A to nejen v naší obci, ale kdekoliv na světě," říká starostka. "Pomník hyzdí co do formy i obsahu náš hřbitov. Pan farář i pan Smyčka se měli našich občanů předem zeptat, zdali s takovouto odměnou pro současně žijící Němce, kteří Semanín pravidelně navštěvují a kostelu dávají dary, souhlasí," uvedla starostka. „
Někteří považují desku dokonce za propagaci nacismu, protože organizátoři sebevraždy byli nacisté. My ji však chápeme především jako memento, kam až může nesnášenlivost mezi skupinami lidí dojít,“ říká David Smyčka, který stojí za umístěním památníku.
Kdo všechno zemřel 14. května 1945 v Semaníně:
Anna Hajek narozená v roce 1880 a pět členů rodiny Kaupových z č. p. 9, mezi nimi tři děti, narozené v letech 1936, 1937 a 1938. Dále čtyři členové rodiny Wondratschek z čísla popisného 40, dcery Ilsa a Anna měly 20 a 21 let. Z pěti členů rodiny Demelových z domu č. p. 120 zemřel rovněž tři děti – nejstarší syn Albert měl patnáct let, dcera Trudi zemřela v šesti letech a smrt neminula ani ročního Sigfrieda. Manželé Hillerovi z domu 148 zase vzali na smrt do semanínského lesa čtrnáctiletou Charlotte. Posledními sebevrahy byli strůjci hromadného aktu Franz Havla a jeho žena Antonia.
Petr Broulík
