Demence. Strašák, který se netýká jen seniorů

Ve své praxi jsem se setkala s rodinou, kde muž onemocněl závažnou mozkovou nemocí zvanou demence ve svých 57 letech. Do té doby úspěšný informatik, který založil firmu a zaměstnával spolupracovníky. Prošel různými stádii od agrese po apatii. Jeho žena mi vyprávěla, že v tom nejhorším období si chtěla vzít sama život. Nakonec klíče ke zlepšení byla změna medikace. Což je asi dost časté. Těžko se asi hned odborníci trefí do správné kombinace léků. S rodinou, což je krom ženy ještě syn a dcera, jsem se seznámila, když si žena naplánovala měsíc dovolené a mne pozvali na záskok. Ale co chci hlavně vzpomenout. Rodina se rozhodla využít služeb, které nabízí německé zdravotnictví, a 4x za týden si pro klienta přijela tzv. Tagespflege a odvezli pana H. na 8 hodin "do společnosti" mezi podobně postižené. Buď s nimi byli venku nebo je zaměstnali uvnitř. Klient se vracel okolo 16 hodiny klidný a spokojený. Syn přicházel o víkendu s vnoučem na návštěvu a všichni se chovali k nemocnému zcela normálně. Mluvili s ním o běžných věcech, jako by byl při smyslech. On se usmíval, něco chápal, něco ne, ale já jsem cítila v rodině pohodu. Myslím si, že je naprosto přirozené, že si chtějí nejbližší pacienta od něj oddechnout a proto existují odlehčovací a pečovatelské služby.

V naší rodině dědečkové scházejí a babičky trpívají demencí. Doufám, že se této tradici vymknu z dosahu.

Nemám zkušenosti s demencí. ale musí to být pro nejbližší hrozná zátěž .Všem které s tím mají zkušenosti a starají se o takové lidi obdivuji a přeji hodně trpělivosti a síly.