Děti našich partnerů. Nemusíme je milovat

Měli jsme štěstí, že nás naše rodiny přijaly bez očividných výhrad. Milují-li nás děti partnera, to neřešíme. Pro nás je důležité, že se my máme rádi a se všemi vycházíme dobře. Vídáme se tak málo, že by bylo smutné, kdyby to bylo jinak.

Souhlasím s autorkou, že předstíraná láska je velmi špatné řešení této situace.

Pane Jane Raško, nevydržela jsem to!

Před časem tady byl článek, myslím, že od stejné Vratislavy Hofmanové, o tom, jak se staří lidé nemají stydět se zamilovat a žít spolu. Tehdy jsem podotkla, že to není tak jednoduché, protože každý sebou nese svou minulost. Když se chce mladý muž oženit nebo mladá žena vdát, už tehdy si nebere jen toho jednoho svého vyvoleného, ale i jeho matku, otce, prostě celou rodinu a její zvyky. Ve starším věku, je to ještě složitější o děti, jejich partnery a vnoučata. Ta Vanda, to je zcela banální případ a dále, není řečeno, zda ta Vanda má svou rodinu, a jak se k její rodině chová její o čtrnáct let starší partner. Podle toho, co jsem tady kdy četla: Vzhůru do intimního vztahu kdykoliv v důchodovém věku. Pokud budou problémy, obraťte se na organizaci Třetí rodič. Jaký třetí rodič? Prostě by měli ti dospělí potomci respektovat soukromý život svých rodičů. Nakonec i když ten rodič má majetek, je to jeho majetek, a ten potomek si musí svůj majetek obstarat sám, svým úsilím a svou prací.

S rodinou svého přítele vycházím velmi dobře. Dcera, která se o něho stará ze sousedního bytu polovinu týdne, je ráda, že druhou polovinu přebírám já a ona může v klidu odjet na víkend. Vídám se s ní a jejím manželem každý týden. S přítelovým synem se vídám méně často, ale také si rozumíme. Myslím, že jeho žena ve mně zpočátku viděla zlatokopku, ale když pochopila, že nechci její rodinu připravit o žádný majetek, akceptuje mě. Přijali mě hezky i dva bratři přítelovy zesnulé ženy a jejich manželky.