Guláš a košile

Do lázní jezdil můj otec. Moc si je pochvaloval. Ale já na to asi nejsem. Vadilo by mi dodržování časů u procedur. Jako malá jsem procestovala s rodiči hodně míst v západních Čechách a navštívila jak Mariánské lázně, tak i Karlovy Vary a Františkovy lázně. Moc se mi líbilo i v Poděbradech i v Piešťanech a v Třeboni. Ale jenom jako návštěvník. Zatím je nepotřebuji a doufám že to i vydrží.

Poradíte mi nějaké lázně na toho Alzheimera až mi začne hodně vadit? Já totiž dobrý guláš neumím uvařit...

I přes svůj vysoký věk nemám nárok na žádné lázně tzv. křížkové a ani příspěvkové. Prostě je to tím, že nemám žádné choroby. Tak jezdím 1x ročně na jeden nebo dva týdny buď do K.Varů nebo do F.Lázní. Je to skvělý relax a moc si to užívám. Letos mám zajištěný týdenní pobyt v M.Lázních koncem července. Hezký článek

Vaše články se mi líbí. V lázních jsem byla celkem třikrát. Pokaždé mi moc pomohly na tři různé diagnózy. Měly by se předepisovat preventivně pro zdravé a nejméně na měsíc pro ty nemocí postižené, aby to mělo léčebný účinek. Pro mě to byl nejen příjemně, ale i smysluplně prožitý čas.

V lázních (vlastně na 2-týdenní tzv. lázeňské rehabilitaci) jsem byla před více než 30 lety, a to v lednu v Mariánkách, protože někdo vrátil poukaz. Půl zařízení bylo v rekonstrukci a skoro žádné procedury nefungovaly. Neměla jsem tam nikoho známého a neměla jsem zájem o krátkodobé známosti, které se mi tam na každém kroku nabízely. Takže víc už jsem se nikdy o lázně nestarala.

Jen jednou v životě jsem byla v lázních a to co jsem tam zažila, vydá na celý příběh. Asi jsem v té době byla moc mladá a 4 neděle byly moc dlouhá doba.Řekla jsem ,už nikdy více.