Příliš mnoho vnoučat. Problém?
Ilustrační foto: ingimage.com

Příliš mnoho vnoučat. Problém?

5. 5. 2018

Pohlídám jen jedno, všechny tři nezvládnu. Ne, nevozte mi sem všechny děti najednou. Mám ráda všechny, ale chci je vídat postupně. Takové věty často říkají prarodiče, kteří mají hodně vnoučat. A dobře dělají.

Kateřina má tři děti ve věku od tří do jedenácti let. Její bratr Viktor má dvě děti ve věku čtyři a sedm let. Když se všechna sejdou u babičky, je to velká jízda. Chaos, křik, zmatek, dospělí si nejsou schopni nic říct, všichni jsou zcela vyčerpaní.

„A tak se naše máma rozhodla, že nikdy nebude hlídat více než dvě děti najednou, že víc nezvládá,“ vypráví Kateřina. „Což je pro mě k ničemu, protože mi pomůže jedině to, když umístím děti všechny, jedině tak mám čas pro sebe. Takže s mámou licitujeme, jestli si o prázdninách vezme jen nejmladší dcerku nebo naopak středního kluka nebo nejstaršího kluka, případně, jaké z nich vytvořit kombinace. Ale nikdy nechce všechny najednou,“ dodává.

Poněkud rozladěný je i Viktor, který zastává názor, že by děti měly trávit prázdniny u babičky na chalupě společně. Má představu velké soudržné rodiny a chce ji v dětech budovat už od dětství.

„Představují si soudržnou rodinu tak, že mi sem navezou pět dětí v různém věku a sami si budou v Ostravě pracovat, případně užívat klidu. To je jejich představa prázdnin. Jenže já prostě hlídat pět dětí nezvládám,“ vypráví sedmdesátiletá Jana, babička.

Neznamená to, že by vnoučata nemilovala, naopak. Jen cítí, že už nemám sílu věnovat jim dostatek pozornosti, zařídit, aby se jim nic nestalo, věnovat se jim, když je mám všechny na své beskydské chalupě. „Měla jsem tady jednou všech pět a byl to pro mě týden naprostého stresu. Po návratu mi bylo tak zle, že jsem šla k lékařce a měla jsem naprosto rozhozený tlak i další nemoci,“ říká. Když má jednu nebo dvě vnučky, označuje to za naprostou pohodu. Společně si kreslí, vyprávějí, chodí na procházky. Když hlídá kluky, říká, že jejich hyperaktivitu nezvládá.

Podobných případů je hodně. Tím, jak se lidé často rozvádějí a navazují nové vztahy, jsou rodiny početnější a početnější. Mnohým prarodičům přibývají nevlastní vnoučata, která přivedli noví partneři jejich rozvedených dětí. V podobné situaci je například pětasedmdesátiletý František. Jeho syn má dvě děti z prvního manželství, podruhé se oženil, tím získal jedno nevlastní a narodilo se mu další. „Takže si představuje, že na dva týdny o prázdninách budu pomáhat s hlídáním čtyř dětí,“ říká František. „No to už je malá školka. Jednou jsem je vzal všechny na výlet a vůbec jsem to nezvládal. Už jen čekat s nimi na vlak byl totální stres. Uhlídat je na nádraží to bylo jako hlídat pytel blech. Děkuji, nechci, příště vyrážím na výlet zásadně jen jedním, maximálně dvěma kusy,“ směje se František.

Socioložka Lucie Vidovičová označuje období, kdy se od lidí očekává, že budou takzvaně aktivními prarodiči, za velmi těžké. Přesněji, je těžké naplnit prarodičovskou roli. „Od starších lidí se očekává, že se budou seberealizovat a řídit se současnými ideály aktivního a úspěšného stárnutí, ale zároveň i to, že budou rozsáhle poskytovat péči o vnoučata. Jenže to nemusí být jednoduše slučitelné,“ uvedla. Je spoluautorkou práce s názvem Význam prarodičovské role u mladých seniorů. A právě vztah prarodičů a vnoučat je v ní velkým tématem. Přesněji to, že si ho každý představuje poněkud jinak. Zatímco pro některou ženu může být životním naplněním a velkou radostí, když se jí v domě sejdou všechna vnoučata, radostně pro ně vaří a hraje si s nimi, pro jinou je to prostě stres. Je to podobné jako s mateřstvím. Některá žena se na něj celý život těší a hravě zvládne porodit a vychovat několik dětí, jiná ho bere spíše jako povinnost a takzvaně si ji splní jedním potomkem. Nebo třeba žádným, protože prostě vidí smysl života v něčem jiném.

Podobné je to s prarodiči. Ne každý má prostě potřebu svá vnoučata často vídat, stále se jim věnovat. Ne každý zvládá komunikaci s nimi, starost o kupu malých dětí. Někdo se tomu brání trošku z pohodlnosti, u někoho to neumožňuje věk a zdravotní stav, někoho to prostě nebaví. Přesto je prarodičovství pro většinu lidí velmi důležitá záležitost, i když už zmíněný průzkum ukázal, že přístup k ní je velmi subjektivní.

„Více než polovina respondentů – prarodičů označila tuto roli za nejdůležitější nebo druhou nejdůležitější ve svém životě. Nejdůležitější je pro šedesát jedna procent babiček a pro čtyřicet pět procent dědečků,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová.

Představa mnoha mladých lidí, že si pořídí početnou rodinu a všichni příbuzní pak kvůli tomu budou muset být nadšeni a v pohotovosti, je častá, ale poněkud pomýlená. Mít hodně vnoučat je fajn, ale opravdu ne každý je ve vyšším věku schopen a ochoten zvládnout péči o ně v roli babičky nebo dědy.

„Já vždycky mladým říkám, že si děti pořídili oni, ne já. Já už vychovala je, teď chci mít klid. Ráda si s vnoučaty pohraju, ale mateřskou školku už doma nechci. Nechápou to, dokonce jsem slyšela, že mě kvůli tomu snacha pomlouvá. Je mi to fuk. Než trávit víkend hlídáním čtyř křičících rozmazlených vnuků, raději jdu na výlet nebo do kavárny. Ano jsem sobecká, nepoužitelná potvora,“ říká jednasedmdesátiletá Marie, další z typických představitelek babiček, pro které hromada vnoučat v domě není právě tím největším naplněním života.

Pokud to někdo cítí jako ona, není důvod se za to stydět. Mnohem lepší je to takto na rovinu v rodině říct, než předstírat nadšení z hlídání dětí a pak z toho brát týden prášky na tlak a proti bolestem hlavy.

vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Znám i babičky, nikoliv stařeny, které by rády "křepčily", jen kdyby nebyly zaúkolovány hlídáním vnoučat. A aby to tak nevypadalo, tak říkají, že to dělají z lásky. Nic proti a všem těmto obětavým babičkám přeji, aby jim jejich milovaná vnoučátka, až je budou nejvíc potřebovat, lásku oplácela.
Jitka Caklová
Nikdy nebagatelizuji nic z toho, co jsem sama neprožila, natož názory druhých. Pouze na vlastních chybách vidím, kde druzí chybují. Z právě prožitého se utváří další způsob života a proto jsou názory tak různorodé. "Všeho do času."
Zorka Horká
Marie, já byla babičkou dokonce ve dvaačtyřiceti. Vyženili jsme dvouleté zlato. Líbí se mi to kategorické NE, ale já sama ho nepoužívám. Každý žije po svém. Někdo je rád láskyplnou babičkou a jiný zase třeba křepčící stařenou....v pestrosti je krása ;-)
Marie Ženatová
Poprve jsem se stala babičkou v 45 letech, první vnučka byla u mne nejdelší dobu, bydlela u nás několik let i s rodiči - já si ráda z jejího života psala deníček a pak z něj vytěžila na menší úsměvnou publikaci "Život je dar" - vydanou vlastním nákladem - skutečně vnučka byla pro mne v tomto věku nádherným darem. Postupně se mi od tří dětí narodily další vnoučata - měli jsme celkem devatery křtiny. Já jsem si vnoučátka užívala skutečně všechny, s některými jsme byli i společně na dovolené, někdy sama na týdením pobytu seniorů s vnoučaty - byla jsem tomu moc ráda i když to bylo někdy velice náročné. Nyní bude mít můj nejmladší vnuk 9 roků, všichni jsou vedeni doma ke sportu ale i k práci - takže s nimi chodím jak na hřiště, na vycházky, jezdila jsem s nimi na kole, ale hlavně mi teď u mne už občas v mém věku 71 let pomáhají. Já se chodím dívat na jejich vystoupení na hudebních koncertech, protože jich hodně hraje na různé hudební nástroje, na sportovní soutěže, chodím s nimi do divadla, už jsem byla i nejstarší vnučce na promoci - tak jako na slavnostním předávání výučního listu dalšímu vnukovi. Ale musím přiznat, že vždy když jsem zde měla jen jedno menší dítě, tak jsem se mu mohla nejvíce věnovat, vyprávět si spolu, kreslit, vařit, péct, chodit do přírody - když bylo současně víc vnoučat, bylo to náročnější - ale zvládnutelné. Ale jsem moc vděčna všem rodičům, že vnoučátka mohla u mne občas pobývat - teď už víc odrůstají a nastane čas, kdy mne už moc potřebovat nebudou. Ale snad se také někdy v budoucnu dočkám nějakého pravnoučátka a už se na občasnou procházku s kočárkem moc a moc těším...
Marie Faldynová
Neznám nic lepšího, než se věnovat vnoučatům - ale dcera bydlí daleko a syn a snacha zatím nemají zájem. Tak jsem zvědavá, jestli se dočkám nějaké změny.
Dagmar Bartušková
Kdo chce plodit děti, musí se o ně muset postarat. Ne, jen je udělat... :(
Marie Novotná
Paní Jindřiška v diskuzi vzpomíná na svou babičku. Taky jsem zavzpomínala. Dnes bych ji popsala jedním slovem - obětavá. Napadá mě, jak jsme jiné(í). Určitě máme jiné podmínky i možnosti, než měly naše babičky. Ale nikdy jsem tu svou bábi neslyšela mluvit o tom, že chce mít čas na své koníčky, že má svůj život, svůj program. Milovala jsem ji, nikdy jsem ji neviděla rozzlobenou naštvanou, vzteklou. Moje vnučka to o mně už bohužel říct nemůže. A to mě mrzí. Taky bych chtěla, aby na mě jednou vzpomínala s láskou.
Marie Doušová
Myslím, že se dnes na babičky opravdu nakládá hodně. Děti mají pocit , že když jste v důchodu , tak máte spousty času se věnovat vnoučatům a dokonce i psům. Jsem babička , která vždy pomůže , ale je to někdy náročné.
Jitka Caklová
Vnoučata 19, 13 a necelé 2 roky jsem vždy měla a stále mám pouze pro radost. Děti, ať jsou to vnoučata, či pravnoučata, vždy mají své rodiče. Jako mladá jsem nepochopila svoji maminku, když měla s odchodem do důchodu, ve svých 54 letech první vnouče, moji dceru, že nebude hlídací babička. Odůvodnila to tím, že se celý život starala (4 děti) a období důchodu, že chce pro svůj zbytek života. Maminka ji zemřela ve třech letech, takže v našem pokolení od roku 1920 prostě hlídací babičky nefungují, protože nejsou zažité. Já tuto tradici rozhodně nechci porušit.
Margita Melegova
Vsechna moje vnoucata byla a jsou jak pytel blech, k neuhlidani.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.