Příliš mnoho vnoučat. Problém?
Ilustrační foto: ingimage.com

Příliš mnoho vnoučat. Problém?

5. 5. 2018

Pohlídám jen jedno, všechny tři nezvládnu. Ne, nevozte mi sem všechny děti najednou. Mám ráda všechny, ale chci je vídat postupně. Takové věty často říkají prarodiče, kteří mají hodně vnoučat. A dobře dělají.

Kateřina má tři děti ve věku od tří do jedenácti let. Její bratr Viktor má dvě děti ve věku čtyři a sedm let. Když se všechna sejdou u babičky, je to velká jízda. Chaos, křik, zmatek, dospělí si nejsou schopni nic říct, všichni jsou zcela vyčerpaní.

„A tak se naše máma rozhodla, že nikdy nebude hlídat více než dvě děti najednou, že víc nezvládá,“ vypráví Kateřina. „Což je pro mě k ničemu, protože mi pomůže jedině to, když umístím děti všechny, jedině tak mám čas pro sebe. Takže s mámou licitujeme, jestli si o prázdninách vezme jen nejmladší dcerku nebo naopak středního kluka nebo nejstaršího kluka, případně, jaké z nich vytvořit kombinace. Ale nikdy nechce všechny najednou,“ dodává.

Poněkud rozladěný je i Viktor, který zastává názor, že by děti měly trávit prázdniny u babičky na chalupě společně. Má představu velké soudržné rodiny a chce ji v dětech budovat už od dětství.

„Představují si soudržnou rodinu tak, že mi sem navezou pět dětí v různém věku a sami si budou v Ostravě pracovat, případně užívat klidu. To je jejich představa prázdnin. Jenže já prostě hlídat pět dětí nezvládám,“ vypráví sedmdesátiletá Jana, babička.

Neznamená to, že by vnoučata nemilovala, naopak. Jen cítí, že už nemám sílu věnovat jim dostatek pozornosti, zařídit, aby se jim nic nestalo, věnovat se jim, když je mám všechny na své beskydské chalupě. „Měla jsem tady jednou všech pět a byl to pro mě týden naprostého stresu. Po návratu mi bylo tak zle, že jsem šla k lékařce a měla jsem naprosto rozhozený tlak i další nemoci,“ říká. Když má jednu nebo dvě vnučky, označuje to za naprostou pohodu. Společně si kreslí, vyprávějí, chodí na procházky. Když hlídá kluky, říká, že jejich hyperaktivitu nezvládá.

Podobných případů je hodně. Tím, jak se lidé často rozvádějí a navazují nové vztahy, jsou rodiny početnější a početnější. Mnohým prarodičům přibývají nevlastní vnoučata, která přivedli noví partneři jejich rozvedených dětí. V podobné situaci je například pětasedmdesátiletý František. Jeho syn má dvě děti z prvního manželství, podruhé se oženil, tím získal jedno nevlastní a narodilo se mu další. „Takže si představuje, že na dva týdny o prázdninách budu pomáhat s hlídáním čtyř dětí,“ říká František. „No to už je malá školka. Jednou jsem je vzal všechny na výlet a vůbec jsem to nezvládal. Už jen čekat s nimi na vlak byl totální stres. Uhlídat je na nádraží to bylo jako hlídat pytel blech. Děkuji, nechci, příště vyrážím na výlet zásadně jen jedním, maximálně dvěma kusy,“ směje se František.

Socioložka Lucie Vidovičová označuje období, kdy se od lidí očekává, že budou takzvaně aktivními prarodiči, za velmi těžké. Přesněji, je těžké naplnit prarodičovskou roli. „Od starších lidí se očekává, že se budou seberealizovat a řídit se současnými ideály aktivního a úspěšného stárnutí, ale zároveň i to, že budou rozsáhle poskytovat péči o vnoučata. Jenže to nemusí být jednoduše slučitelné,“ uvedla. Je spoluautorkou práce s názvem Význam prarodičovské role u mladých seniorů. A právě vztah prarodičů a vnoučat je v ní velkým tématem. Přesněji to, že si ho každý představuje poněkud jinak. Zatímco pro některou ženu může být životním naplněním a velkou radostí, když se jí v domě sejdou všechna vnoučata, radostně pro ně vaří a hraje si s nimi, pro jinou je to prostě stres. Je to podobné jako s mateřstvím. Některá žena se na něj celý život těší a hravě zvládne porodit a vychovat několik dětí, jiná ho bere spíše jako povinnost a takzvaně si ji splní jedním potomkem. Nebo třeba žádným, protože prostě vidí smysl života v něčem jiném.

Podobné je to s prarodiči. Ne každý má prostě potřebu svá vnoučata často vídat, stále se jim věnovat. Ne každý zvládá komunikaci s nimi, starost o kupu malých dětí. Někdo se tomu brání trošku z pohodlnosti, u někoho to neumožňuje věk a zdravotní stav, někoho to prostě nebaví. Přesto je prarodičovství pro většinu lidí velmi důležitá záležitost, i když už zmíněný průzkum ukázal, že přístup k ní je velmi subjektivní.

„Více než polovina respondentů – prarodičů označila tuto roli za nejdůležitější nebo druhou nejdůležitější ve svém životě. Nejdůležitější je pro šedesát jedna procent babiček a pro čtyřicet pět procent dědečků,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová.

Představa mnoha mladých lidí, že si pořídí početnou rodinu a všichni příbuzní pak kvůli tomu budou muset být nadšeni a v pohotovosti, je častá, ale poněkud pomýlená. Mít hodně vnoučat je fajn, ale opravdu ne každý je ve vyšším věku schopen a ochoten zvládnout péči o ně v roli babičky nebo dědy.

„Já vždycky mladým říkám, že si děti pořídili oni, ne já. Já už vychovala je, teď chci mít klid. Ráda si s vnoučaty pohraju, ale mateřskou školku už doma nechci. Nechápou to, dokonce jsem slyšela, že mě kvůli tomu snacha pomlouvá. Je mi to fuk. Než trávit víkend hlídáním čtyř křičících rozmazlených vnuků, raději jdu na výlet nebo do kavárny. Ano jsem sobecká, nepoužitelná potvora,“ říká jednasedmdesátiletá Marie, další z typických představitelek babiček, pro které hromada vnoučat v domě není právě tím největším naplněním života.

Pokud to někdo cítí jako ona, není důvod se za to stydět. Mnohem lepší je to takto na rovinu v rodině říct, než předstírat nadšení z hlídání dětí a pak z toho brát týden prášky na tlak a proti bolestem hlavy.

vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
...braly...
Dagmar Bartušková
Pokud jednou babičkou budu, nebudu "hlídačka". Jsem aktivní, ráno za sebou zavřu dveře a přijdu až večer. Jistě, pokud by to bylo nezbytně nutné, tak bych pohlídala. Mladí by měli mít ke svým rodičům úctu, a ne nadělat děti a odložit je na hlídání k nim. Když pak konečně mají tito prarodiče půl dne volno, nemluví o ničem jiném, než o vnoučatech a co budou vařit. Velmi úzký obzor, nic pro mě. Dost prarodičů se tzv. potřebuje svym dětem zavděčit, aby je vůbec brali, aby nezůstali sami - tak hlídají do aleluja. Tak takhle NE!
Zdenka Jírová
Svá vnoučata miluji, ale jsem ráda, že jsou od sebe věkem natolik vzdálená / 15 let/, že jsem se vždy mohla věnovat jen jednomu. První vnučka se narodila, když jsem byla i já ještě dost mladá a zdravá. Brala jsem ji sebou na chalupu, dokonce jsem přibrala i její kamarádku, aby si tam mohly spolu hrát. nedělalo mi to potíže. Vnukovi je teď 11 let a i toho jsem od malička pomáhala hlídat a brala jsem si ho na víkendy. Dnes už bych to zdravotně nezvládla. Ráda ho vidím a ráda ho zas předám jeho matce. Jsme ale všichni v pohodě.
Jindřiška Sáblíková
U mojí babičky jsme - 2 děti - chodily do školy, babička ač v JZD vařila obědy a my jsme domů jezdily až večer. Moje mamka hlídala celkem 5 mých a sestřiných dětí celé prázdniny. Když měla směnu hlídala jsem je já a to jsem chodila do práce v místě. Já jsem hlídala svých 5 vnoučat ob jeden víkend a celé prázdniny a to jsem měla už 2 zaměstnání - někdy jsem toho už skutečně měla dost ale ! u nás to tak prostě bylo, pomáhat si navzájem. Svoje rodiče a ještě svobodného bratra svého otce si mamka k smrti dochovala doma. Já svoje rodiče taktéž. V naší rodině by domovy důchodců nemusely být...
Hana Rypáčková
My jsme si s manželem vždy týden prázdnin užívali , i šest vnoučat nebyl problém.Půjčovali jsme si chalupu a byla to vždy radost ze setkání. Hlídat jedno dítě je těžké, jak ho zabavit.Letos má Honzíka 3x týden a jedu na týden tábora - senioři s vnoučaty. Většinou jsme měli čtyři a pak i s kamarády, prima parta.
Zorka Horká
Babičkování jsem provozovala několik let a s láskou. Ale je fakt, že tři najednou jsem měla doma před deseti lety. Dneska už bych to nedala. Ale před těmi roky jsem měla doma ty tři od června až do srpna. Mladí přestavovali dům. Byl to záběr ale dodnes na to rádi zavzpomínáme. Hodně nás to sblížilo. Se třemi dalšími vnoučaty už tak blízký vztah nemám. No a ta nejmladší, tu hýčkáme všichni a ze všech sil.a užíváme si, když nám ji "půjčí" Vnučka(18) mi před časem řekla, že by jednou chtěla být jako já. No není to vyznamenání ?!?
Jarmila Komberec Jakubcová
Své dvě malá vnoučata hlídám jen v nouzi nejvyšší a to tak pár hodin. Moje snacha to respektuje - ví, že nejsem "hlídací babička". Mám svou práci a v mém věku už si také potřebuji odpočinout.Volný čas věnuji svým koníčkům a hlavně cestování.
Lenka Kuchařová
Tuto otázku jsem nikdy nemusela řešit,protože bYdlím ve městě a chalupu ai chatu nemám.Z tohoto důvodu tráví moje vnoučata prázdniny vždy u rodičů mé snachy,kde je velká rodina a s hlídáím,či zabavením vnoučřat není problém.Kromě toho jsou moji vnuci už velcí hoši (14 a 18 r.),takže nějaké problémy s jejich kázní odpadají.
Elena Valeriánová
Souhlasím s článkem, každý to máme nastavené jinak. A rodina by to měla respektovat a prarodiče se nesmějí dát zmanipulovat.
Anna Potůčková
U nás je to zatím vše v poklidu, dcery nás nějak zatím hlídáním nezatěžují. Možná to teprve začne, jak budou všichni postupně chodit do školy a možná i kvůli tomu, že od tohoto měsíce už nechodím do práce, jsem na UP odkud pak půjdu rovnou do důchodu předčasného

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.