Foto: archiv autora

Vzpomínka na květen 1945

6. 5. 2018

Můj příběh Příběhy naší republiky

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

David Šolc 17.11.2018 10:52

Dobrý den Pane Matoušek, rád bych Vám poslal dotaz na dobovou fotografii přiloženou k tomuto článku. Můžete prosím přijmout žádost o přátelství, kterou jsem Vám dnes zaslal. Děkuji. S pozdravem, David Šolc

Libor Farský 8.5.2018 06:56

Já jsem se prý narodil v březnu 1945 a to ve sklepě při náletu Američanů.

Zdenka Jírová 7.5.2018 00:33

Bohužel, nemám osobní vzpomínky na osvobození, protože mně v květnu 1945 byly 4 měsíce. Vím o tom jen z vyprávění rodičů.

Věra Ježková 6.5.2018 18:37

Františku, vaše vzpomínka se čte moc hezky.

Zuzana Pivcová 6.5.2018 09:30

Františku, za příspěvek o osvobození podle prožitku malého kluka moc děkuji. Jsem "poznamenaná" prací ve vojenském archivu, takže dodám, že ten nálet opravdu provedla letadla sovětská, Mladá Boleslav byla vlastně bombardována až po podepsání kapitulace. Němci (Schörnerova Skupina Armád Střed) však porušili ve východních Čechách dohodu, že se už nehnou z místa, a vydali se směrem na jih, aby se dostali do amerického zajetí. Bombardování měst a ústupových cest jim v tom mělo zabránit. Moji rodiče bydleli v Lomnici nad Popelkou na náměstí, maminka vyprávěla, že už lidé vyvěsili čs. vlajky, že je konec, a najednou se objevili znovu Němci a ještě stačili několik povstalců zajmout a zastřelit. A pak teprve přišli Rusové a bylo po válce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá