Při poznávání Říma jsme prošli náměstím PIAZZA NAVONA, o němž byla řeč v minulém článku, a došli jsme k další nejnavštěvovanější památce Říma, k fontáně DI TRÉVI.Tato fontána je od stanice metra vzdálena jen kousek, a říká se, kdo ji nenavštívil, nebyl v Římě. A to bych si vyčítal s Helíkem hodně dlouho. Úzkou uličkou, lemovanou motorkami a skútry,
jsme došli k překrásné fontáně, před kterou doslova zkoprníte v němém úžasu. Zaujme vás svou velikostí, mystickým tématem figur, pohledem na vytékající vodu, ale i množstvím návštěvníků u fontány.
K této fontáně se traduje jedna pověst.
Ten, kdo se postaví k fontáně zády a pravou rukou hodí minci přes levé rameno do fontány, v budoucnu opět navštíví Řím a fontánu di Trévi. Využili jsme této drzé provokační možnosti opět navštívit Řím, stoupli jsme si zády k fontáně, a šup. Už euro letělo vzduchem a žbluňk do vody.
Pokud budete pátrat na internetu o zajímavostech této fontány, dozvíte se, že fontána se pravidelně v noci čistí, a představte si, kolik se asi nalezne mincí. Nevěřil jsem. Za den tam lidi nahází kolem 1000 Eur. 27 000 Kč. Zisk jde na obnovy památek Říma. Tohle se dít v Praze, tak je z fontány hromadné koupaliště potápějících se lidí…
Dokonce v nedávné historii se ve fontáně koupala Anita Ekbergová, a to ve filmu Sladký život. Vyhrát ve sportce první, zabydlet se v Římě na rok, a poznávat ho do detailů… taky by to byl sladký život.
Od fontány jsme se přemístili na další světoznámou památku města, která nám připomněla Andělský hrad - Španělské schody…
Tento název je odvozen od náměstí PIAZZA DI SPAGNA. Bývalo tam sídlo Španělského velvyslanectví, a traduje se, že náměstí před vyslanectvím bylo španělské výsostné území, a každý cizinec, který tam pronikl bez oprávnění, mohl být donucen ke službě ve španělské armádě. Lidí zde bylo také mnoho, posedávali na schodech, a myslím si, že po výšlapu těch 138 schodů nahoru a dolu si to zasloužili. My jsme polohu sedmo též zaujali na delší dobu. Zajímavé prostředí.
Od schodů jsme se vraceli kolem Kolosea, o kterém jsem se zmínil v prvé části tohoto článku, prošli jsme vítězným obloukem, jako vítězové procházky po památkách Říma,
a ukončili ho u monumentálního památníku neznámého bojovníka. Nádherná stavba, spojena s muzeem, vyhlídkovou terasou, a jako magnet na focení a pro turisty atrakcí byla čestná vojenská stráž u pomníku. Dokonce se nám podařilo stihnout výměnu stráže.
Než jsme se nadáli, den končil a nastala tma. Zrovna byl úplněk, a kdo byl u moře, jež je od Říma vzdáleno ani ne 20 km, ví, že měsíc se ukazuje v plné kráse. Pomalu jsme procházeli uličkami i náměstími sem a tam, a v duchu se loučili s městem, neboť ráno opouštíme hotýlek, a čeká nás cesta domu. Udělali jsme poslední snímek večera,
rozloučili jsme se s centrem historické části Říma, který se na mapě jeví jako velký prostor, ale když se to vezme, tak systémem meteleskum bleskum, dá se vše poznat okrajově, bez zastávky během jednoho dne. Ovšem nesmíte navštívit a poznávat vnitřky budov, muzeí a dát si občas v klidu kávičku a nějakou tu mlsku. Zkrátka tři dny je tak akorát na poznání Říma, a jeho hlavních památek. Dorazili jsme na hotel pomalovaným metrem, a popřáli si dobrou noc a se slovy zítra frrr domů jsme padli za vlast do říše snů.
Ovšem to bychom nemohli být my, abychom i v den odjezdu nezažili něco zajímavého a nenavštívili nejkrásnější a největší basiliku v Římě, neb odlet byl v odpoledních hodinách. I tam na nás čekalo několik překvapení…
Ale to vše se dovíte v poslední části tohoto článku o Římu.
