Kdysi mě jeden právník, pověstný svým vztahem k jídlu, přizval jako autorku laického hodnocení hospůdek v magazínu Xantypa mezi kulinářské experty. Měli jsme za úkol zhodnotit a schválit menu, které mělo být později podáváno na nějaké významné akci k vínům z oblasti Bordeaux. Degustace se konala stylově ve francouzské restauraci v Obecním domě. Moje pochybnosti, zda toto pozvání vůbec přijmout, se záhy ukázaly jako zcela oprávněné. Během chvilky jsem si tam připadala jako Bridget Jonesová na právnickém večírku…
Prvním faux pas bylo mé zpoždění. Snažím se omluvit švitořením o koprovce, kterou jsem vařila na poslední chvíli, aby měli doma taky teplou večeři. Komise neskrývá rozpaky. Zachraňuje mě amuse bouche – takové to načančané první sousto jako pozdrav šéfkuchaře: průsvitný plátek kachních prsíček, stočený do růžičky. „Já bych tu kachničku pustil do švestek“, podotkne znalecky právník. Komise přikyvuje. Švestkové dřevo na zauzení kachního masa je zjevně nejlepší. Schválen je i pečený úhoř a mladý kohoutek na víně, srnčí hřbet i créme brulée s marinovanou hruškou.
Strhující debata ovšem propuká kvůli sýrům. Můj nesmělý návrh na Roquefort je absolutně zatracen jako vrchol dilentantismu. Právník na mě vrhá pohled plný zklamání. Komise gurmetů uzavře bouřlivou diskusi tím, že v kraji Bordeaux se vlastně žádný sýr nevyrábí, a tudíž se k vínu ze slavných vinic nebude ani podávat. A basta.
Bylo mi jasné, že už mě doktor nikdy nikam nepozve. Ponížená a zmatená termíny vysoké gastronomie jsem ještě téže noci tajně vylizovala kastrůlek od koprovky…
Hezké vztahy v běhu času i u stolu vám přeje
Hana Švejnohová
