Že byla první českou vizážistkou je ostatně vidět na první pohled – je velice elegantní, ale také neuvěřitelně čilá, milá, příjemná a vtipná. A to právě slaví pětaosmdesát let! Věk ji však určitě netrápí. Stále pracuje, učí mladé kosmetičky, jak dopřát pleti jedinečnou péči. „Každá žena si zaslouží být krásná,“ to je motto Olgy Knoblochové, která poskytla rozhovor magazínu i60 před pěti lety a my si jej nyní při příležitosti jejího dalšího kulatého výročí připomínáme.
Kdy jste se vlastně dostala ke kosmetice?
V roce 1958 jsme nastoupila do Ústavu lékařské kosmetiky, byla jsem vlastně u jeho zrodu. Tehdy to bylo zdravotnické zařízení na velmi vysoké úrovni. Součástí ústavu, který sídlil v Paláci Adria, byla celá řada odborných ambulancí, od obezitologii až po dermatologii. Vyhlášené bylo oční oddělení, kde zanechal stopu zejména profesor Wichterle, a také chirurgie, kde se dělaly první plastické operace. Součástí tohoto zařízení bylo i kadeřnictví, pedikúra, 17 kosmetických boxů i vlastní laboratoř. Já jsem po nástupu do ústavu absolvovala půlroční kosmetický kurz a po něm jsem vedla kosmetické oddělení. V ústavu se tedy započala má kariéra, školila jsem kosmetičky, začala jsem vydávat knihy, učebnice pro kosmetičky a publikovala jsem v nejrůznějších časopisech.
Nebyl Ústav lékařské kosmetiky jen pro vyvolené, pro „pražskou smetánku“?
Do kosmetického ústavu mohl přijít každý, ale samozřejmě nebylo často tak jednoduché se tam dostat a je pravda, že k nám docházeli muži a ženy z takzvaně vysokých kruhů i manželky nejrůznějších papalášů. Ale ne všechny prominentní osoby se chovaly tak, jak by si člověk myslel. Například Marie Kabrhelová, dlouholetá předsedkyně Československého svazu žen, která byla známa jako nesmlouvavá komunistka, dělala pro ženy spoustu nádherných akcí. Stála za organizací řady módních přehlídek a veletrhů módy, měla vkus a řekla bych i cit pro kosmetiku.
Jaké jste tehdy používali kosmetické přípravky?
Měli jsme štěstí, že jsme mohli jezdit nakupovat nejnovější přípravky a produkty do Západního Berlína. Úžasné na tom bylo, že jsme měli možnost se díky tomu rozvíjet, sledovat trendy v zahraničí, a to nejen kosmetické, ale i módní trendy. Nejvíce jsme tehdy používali Max Factor, byla to kvalita.
Vy jste však především stála u zrodu nejznámější české kosmetické značky Dermacol…
Ano. V roce 1966 přišla do Ústavu kosmetiky jedna lékařka s dcerou, která měla na obličeji a v dekoltu velký névus. V té době se mateřská znaménka chirurgicky neodstraňovala, a tak nás napadlo, že by bylo možné névus překrýt. Ve filmovém studiu Barrandov v Praze byla výborná laboratoř pro filmová líčidla, a proto jsme oslovili jejího vedoucího ing. Boublíka o vyrobení krycího make-upu. A tak vlastně tehdy vznikla značka Dermacol. Derma od slova kůže a color – barvení.
Jak jsem se dočetl, svého času měl Dermacol obrovské úspěchy, zejména v zahraničí...
Brzy jsme s Dermacolem prorazili do světa, a to zejména na dermatologických klinikách. Dermacol byl vyvážen do všech evropských zemí, východních i západních, a díky filmu byla v sedmdesátých letech prodána licence do Hollywoodu. Dermacol velmi vydělával. Já sama jsem s Barrandovským filmovým studiem začala spolupracovat intenzivněji, měla jsem tam vlastní kosmetický salon, do kterého se sjížděli slavní herci a herečky z celého světa.
Co se stalo po roce 1990?
Samozřejmě, že po tomto roce nastal útlum. Na trh se dostávaly nové značky a pro Dermacol bylo těžké udržet se na výsluní ve velké konkurenci předních světových kosmetických firem. O to více mě těší, že se současné ředitelce společnosti Mgr. Věře Komárové podařilo opět dostat značku Dermacol na přední místo mezi kosmetickými produkty. Především díky ní se značka Dermacol neustále rozvíjí, přibývají nové kosmetické přípravky a zajímavé produkty, které jistě oceňují tisíce žen v České republice i ve světě.
Jak by se tedy měla podle vás žena líčit?
Nejsem zastánkyní přehnaného líčení a snahy vypadat mladě za každou cenu. Neměli bychom se stydět za to, že stárneme, šedivé vlasy a vrásky ke stáří prostě patří. Bohužel, někdy se stává člověk chorobným, když se snaží zastavit čas nejrůznějšími omlazovacími úkony, ovšem ani plastický chirurg léta neuřízne. Nelíbí se mi, když jde někdo takto proti přírodě. Jak napsal Göthe, stárnutí není umění, umění je to snést… Na druhé straně rodina by měla vidět ženu upravenou. A k tomu patří i líčení. Já jsem vždy posazovala střízlivé, jemné líčení. Měly by se vždy zdůraznit ty obličejové partie, které jsou u té které ženy něčím zajímavé a naopak potlačit ty méně hezké. To nejdůležitější je, aby se žena cítila dobře, aby měla i díky líčení dostatek sebevědomí. Se vkusem a ne s odvahou, to by si ženy měly uvědomit.
Co byste poradila našim čtenářkám, jak by se seniorky měly starat o svou pleť?
Protože teď už mnohé ženy mají na sebe mnohem více času, než v době, kdy pracovaly, měly by kus toho volného času věnovat sobě. Důležitá je pravidelná denní péče o pleť, zejména večer je nutné pleť pečlivě vyčistit pleťovým mlékem, lehce namasírovat kolem očí, opláchnout tekoucí vlažnou vodou a na noc použít výživný krém. Ženy by měly používat ty správné přípravky s účinnými látkami, velmi doporučuji také jednoduché masáže, které ženy naučí každá dobrá kosmetička. Ani ve vyšším věku by neměly ženy rezignovat na svůj vzhled. Když budou vypadat dobře a budou to vědět, budou i šťastnější.
Olga Knoblochová (85)
Od roku 1958 působila v Ústavu léčebné kosmetiky, v roce 1966 stála u zrodu české kosmetické značky Dermacol. Vychovala tři děti. Přes deset let, až do jeho smrti, žila se slavným cestovatelem Jiřím Hanzelkou. Žije v růžovém domečku v Kardašově Řečici na jihu Čech. Nevěnuje se však jen vnoučatům a zahrádce, ale neustále školí nové kosmetičky a pravidelně je také významným hostem seminářů a konferencí společnosti Dermacol. A jaká je rada paní Olgy na to, jak zůstat svěží po dlouhý věk? "Mít radost z každodenních maličkostí a rituálů. Mít dobrý pocit z toho, že se ráno nalíčím a učešu. Snažit se být pořád aktivní. Chodit, mluvit, jíst a nebýt líný."
