Osmapadesátiletá Jitka žije dva roky s o něco starším partnerem. Oba jsou šťastní, že po nepovedených vztazích a životech plných kotrmelců našli někoho, s kým si rozumí. Oba pracují, cestují, takzvaně si užívají. A uvažují o tom, že svůj vztah úředně zpečetí, že se vezmou.
„Je za tím i ryze pragmatický důvod, že nechceme být takzvaně cizí osoby, kdyby se někomu z nás něco stalo a ocitl se v nemocnici. Také máme neuspořádané rodinné poměry, takže bych byl rád, kdyby se Jitka stala mou dědičkou, kdyby něco,“ říká Jitčin přítel.
A oba řeší následující: Zajít si jen se svědky na radnici nebo uspořádat velkou oslavu? „Nevím, zda bych nepůsobila trapně, kdybych se v mém věku producírovala ve svatebním,“ uvažuje Jitka, ale zároveň říká, že vlastně hezkou svatbu nikdy neměla.
Poprvé se vdávala ještě ve škole, narychlo, protože už byla ve vysokém stupni těhotenství. Podruhé měla svatbu skromnou, civilní, téměř ve čtyřiceti. „Přítel to měl podobné. Teď si říkáme, proč si konečně neudělat krásný den se vším všudy. Na zahradě, se spoustou květin, s objednaným cateringem, sezvat přátele, krásně se obléknout. Prostě si trochu zařádit, zautrácet, udělat něco bláznivého,“ přemítá. Zbytečné, slyší od svých kamarádek. Skvělé, říká jí na to její dcera.
Ano, je to skvělé. Je dobré odhodit předsudky. Doba se změnila, nyní se už málokdo pozastavuje nad tím, že se lidé vyššího věku berou. Kdo ano, je nejspíš tak trochu škarohlíd. Tak proč se pozastavovat nad tím, že chtějí mít velkou, veselou nebo zkrátka netradiční svatbu? Krásné šaty, hodně přátel, zábavu. Proč ne? To, že jsou ve vyšším věku, přece neznamená, že se mají připlížit na radnici, rychle říct ano a zase běžet domů. Je to jen na nich. Pokud mají rádi oslavy, krásné oblečení, chtějí den, na který nezapomenou, neměli by přemýšlet nad tím, co tomu takzvaně řekne okolí, co se hodí a co ne.
Jsou páry, které žijí spokojeně a o svatbu nestojí. Pro takové je samozřejmě naprosto zbytečné organizovat oslavy. Mnohdy nepovažují za podstatné ani to, jít svůj svazek úředně zpečetit na úřadě. Je to jejich rozhodnutí a nikdo ho nemůže zpochybňovat. Existují však takoví, kteří by si svatbu klidně ještě rádi prožili, jen jim okolí naznačuje, že už je to zbytečné. Tak to začnou říkat taky.
„Slyšela jsem od známých, že se jen zbytečně předvádíme, že je trapné, aby si žena v mém věku pořizovala svatební šaty,“ říká třiašedesátiletá Věra, která se vdávala loni. „Původně jsem si chtěla pořídit krásné romantické šaty, ale pak jsem se zalekla a vdala se v takovém obyčejném usedlém kostýmku, který nosím do divadla. Pak jsem toho litovala. Byla jsem zbabělá a nepřipustila jsem si, že toužím i ve svém věku po rozevlátém romantickém modelu. A muž mi pak řekl, že také očekával, že zvolím něco slavnostnějšího, mladistvějšího,“ popisuje svůj loňský velký den.
Po letech, kdy Češi dávali přednost životu takzvaně na psí knížku, nyní počet svateb začal růst. Mladí lidé znovu považují sňatek za důležitý, chtějí, aby děti vyrůstaly v klasické rodině.
Zkrátka, svatby jsou v módě. Točí se kolem nich velký byznys, vznikly stovky svatebních agentur, které zařídí oslavu na jakékoli přání. Salóny a půjčovny svatebních šatů zaplavily česká města. Kdo má celý tento cirkus kolem svateb rád a má někoho, kdo by ho s ním chtěl absolvovat, žije v ideální době. Pokud chce prožít den, ve kterém bude centrem pozornosti, dobře se bavit a má k tomu dostatek prostředků, je hloupé si radost upírat jen proto, že někdo někdy řekne, že svatební oslava je ve vyšším věku zbytečná. Není!
