Řízky a uhlí

Pojízdnou prodejnu jsme zažili na malých obcích, snad ještě někde fungují. Uhlí jsme chodili vybírat na tzv. haldy u Bíliny, my jako děti jsme sjížděly ty kopečky, rodiče naplnili pár pytlů, na vozík a domů. Moc pěkné vyprávění - díky .

Vzpomínám, jak na jihočeském venkově, kde jsem učila, chodily ženy v šest hodin stát frontu na maso, které do místní prodejny vozili kolem desáté. Jednou jsem si chtěla koupit vajíčka. Dívali se na mne tak, jako kdybych si přála nejméně hodinky s vodotryskem - vajíčka prostě nevedli! Nenapadlo mě, že na venkově zřejmě každý má slepice... Díky za Vaše vzpomínky na doby dřívější!

Zajímavé vyprávění. Uhlí se prý sbíralo i kolem vlakových kolejí. Pojízdná prodejna je na chalupě prima!

Moc hezká vyprávění.

Jsem z Teplic, tak mohu Vaše vyprávění částečně potvrdit a doplnit o to, že v 50. letech se chdili uhlí také sbírat. Moji rodiče také někdy chodili. Bylo to někde u trati v zatáčce,kde se pravidelně z vagonů plných uhlí nějaké vysypalo na val. Tam se sbíralo. Vím to z vy vyprávění rodičů, já byla ještě malá, nebyla jsem u toho.

Uhelné prázdniny jsem zažila. Do pojízdné prodejny jsem chodila s kárkou 1x týdně na chatě, než byla postavena nová prodejna.

Tu pojízdné prodejnu jsem zažila u babičky na vesnici. Čekala jsem tam a nudila se. Pokaždé mně předběhla nějaká ta babka ze sousedství. A nejvíce tam měli objednávek ti co měli za vesnicí chajdu. A pak jsem to zažila ještě v letech 1986 u kamarádky na chalupě. Obchod tam zavřeli a nic jiného nám prostě nezbylo. Ale uhelnou krizi poznal na vlastní kůži manžel. Ten si to moc chválil. Nemusel do školy a měl ty krásné uhelné prázdniny. Příběh ve mně oživil krásné vzpomínky. Děkuji.

Jaká byla situace v severočeské uhelné pánvi, to neumím posoudit, ale jak to bylo s pojízdnými prodejnami, to je jasné. Bývalo to ostatně obdobné i v maloměstských nebo venkovských prodejnách. V našem bydlišti ne, tam některé dny něco bylo, jindy nic. Ale "vyzvednutí" objednaných potravin jsme zažili v místě letního dětského tábora na Šumavě. Bez objednávky ani náhodou. A v NDR ještě v 80. letech, tam se dokonce musely objednat dopředu i kytky, např. k MDŽ. Díky za vyprávění.