Diogénův syndrom mi nehrozí!
ilustrační foto: pixabay.com

Diogénův syndrom mi nehrozí!

10. 4. 2018

„Vida! Další Diogénes,“ napadlo mne při pohledu na bezdomovce ležícího za mrazivého rána pod tenkou dekou na lavičce v parku, igelitové tašky s „nezbytnými“ věcmi polehávaly v blízkosti majitele. Nebyl to příjemný pohled, ale nic neobvyklého v kterémkoli městě nebo místě. Podvědomě se mi vybavil jeden z obrazů askety obývajícího sud a současně zcela v rozporu s ním i pojem Diogenův syndrom. Rozpor objasní citace z Wikipedie: „Diogénův syndrom, zvaný také jako syndrom chorobného hromadění věcí (neužitečných, resp. odpadků) a zvířat nebo také syndrom chorobného sběratelství.“ Dle dostupných informací se v mírné formě vyskytuje u třetiny dospělé populace.

Mírná forma zmiňovaného syndromu se zabydlela v mém manželovi, který v dílně shromažďoval vše co považoval za užitečné. Ve finále byla dílna "bermudským trojúhelníkem" kde mizela potřebná nářadí, krabičky, nůžky, nože, odložené šatstvo, časopisy, noviny a mnoho dalšího. Vybavení bytu se pozvolna přesouvalo do suterénu a  časem bych možná i já byla uložena do jednoho z úhledných regálů opatřena visačkou označující datum poslední aktivace. 

Měla jsem pro jeho sběratelskou vášeň pochopení po několika návštěvách švadleny, která měla v třípokojovém bytu volné dva čtvereční metry pro zákazníky, ostatní prostor vyplňovaly krabice se zbytky látek a předměty nahromaděnými lety, darovanými  nebo zděděnými po předcích. Její poklady zabíraly sklep a pronajatou komoru na chodbě paneláku. Nikdy nic nevyhodila, naopak stále něco přinášela. Se zásobami potravin a širokého sortimentu všeho možného by přežila i několik měsíců aniž by musela opustit byt. Nechápala jsem ji, ale musím přiznat, že jsem pociťovala příjemné vzrušení, když mi občas ukazovala některé „cennosti.“ 

Osobně mám opačný problém, který bych mohla přirovnat k minimalismu. Nemám na mysli umělecký směr, ale svůj životní styl. Nemám problém s odstraněním nepotřebných věcí, jen s tím, rozlišit správně vztah k užitečným věcem a nezbytnostem a tak se mi stává, že se zbavím něčeho, co záhy potřebuji. Přesto převažuje dobrý pocit po odstranění z bytu všeho rozbitého, nepotřebného nebo co se mi nelíbí. Vzpomínky na milované osoby a zážitky mám uloženy v mysli a jen několik málo předmětů mi je připomíná.

 
Závěrem citát: „ Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb.“ Digénes Ze Sinópy.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
K minimalismu mám ještě dlouhou cestu, musím na sobě více zapracovat. Mám menší sbírku knoflíků. Věcí, které už nebudu potřebovat, by se našlo víc.
Dana Puchalská
Mám k některým věcem osobní vztah a je mi je líto vyhodit. Ale s mírou. Jenom ten šatník je problém. Ale co už nosit nemůžu a ne bo nechci dávám na charitu.
Blanka Macháčková
Závidím, protože hromadím.
Zuzana Pivcová
Znám jednu vzdělanou paní, která však trpí chorobnou hromadící mánií a nedá si nic rozmluvit. To je ale už nemoc. Osobně mám likvidační tendence čas od času a to pak tomu podlehnou i věci, kterých příležitostně trochu lituji. Ale mít minimum věcí, hlavně oblečení a různých spotřebičů, k tomu se propracovávám celkem úspěšně. Díky za úvahu, která je i pro mě dost inspirativní.
Lidmila Nejedlá
Nehromadím, mám ráda prostor a vzdušnost. Jen je mi líto vyhodit staré lampy, lustr, psací stroj...
Věra Ježková
O Diogenově syndromu jsem nevěděla. Věci nehromadím, nemám kde. Nevím, jak bych se chovala, kdybych místo měla. Jednou za čas mě popadne potřeba pár věcí vyhodit, hlavně staršího oblečení. Pak mám příjemný pocit, že se mému bytečku trochu odlehčilo. Zkušenost, že krátce poté, co jsem něco vyhodila, jsem to potřebovala, mám samozřejmě také. Příjemně jsem si početla.
Libor Farský
Zrovna svádím boj sám se sebou. Přemísťuji své věci tak, abych se s jejich archivem vešel do ložnopracovny a uvolnil tak jednu malou místnost pro případné hosty. Je to těžké, k většině věciček se pojí nějaké vzpomínky... Jenže na druhou stranu je mi jasné, že jsou na mé syny a vnoučata nepřenosné, jakkoliv je to škoda.
Mirek Hahn
Jana: Dobrý ! Záda to přežila a mám to místo, které potřebuju na kolo :-) Sice jsem vyhodil i pár zabalených věcí, takže nevím co to bylo... ale kdyby to bylo něco důležitého, tak by to nebylo ve sklepě, že jo... :-)
Naděžda Špásová
Nedokážu vyhodit spoustu věcí, hlavně oblečení, co kdyby se to ještě hodilo. Zrovna v současné době mám tento problém, potřebuju probrat šatník a to dost akutně. Jinak hromadím tak nějak rozumně.
Jana Šenbergerová
To je zajímavé. Potřeby mám sice minimální, ale těch krámů, co nedokážu vyhodit! Od Raka to ani nelze chtít. Příliš by se vymykal račí charakteristice. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA