Foto: autorka

Mám ráda kuchařské knihy V.

9. 4. 2018

Můj příběh

Autor: Dana Puchalská

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 12.4.2018 08:29

Já kuchařky skoro nečtu, vařím poslepu , ale památeční mám schované. ZAVAŘUJI DOST, JE MI LÍTO OVOCE A PAK NABÍZÍM A VNUCUJI.. ČÍM JSOU VNOUČATA ODROSTLEJŠÍ, TÍM MÉNĚ ÚSPĚŠNĚ.

Věra Lišková 11.4.2018 07:26

Zavařování podle Sandtlerky byla práce pomalu na celý den. Cituji z návodu na zavařování: Sklenice namočíme do studené vody , nejlépe přes noc, pak v teplé vodě důkladně umyjeme, deset minut sklenice vyvaříme, víčka, umyjeme, vyvaříme. Na nálev se převařovala voda s cukrem. Souhlasím, bylo to náročné.

Lidmila Nejedlá 10.4.2018 19:04

Zavařovala jsem všechno, co příroda dala. Lesní jahody, když jsem otevřela o vánocích, tak to byla nádherná vůně a dobrota. Višně jsem nakládala do rumu a jednou jsem je dala dětem jako kompot. Zjistila jsem to, až když se šklebily.

Marie Seitlová 10.4.2018 07:36

Zajímavé, pokud mám ovoce, tak ještě zavařuji. Častěji ale mrazím. Recept na červený angrešt mi připomíná mou babičku. Nějak tak ho dělala a já to měla moc ráda.

Dana Puchalská 9.4.2018 20:40

My měli doma masovky a pak ty sklenice s pružinou. A máma neustále vyprávěla o celofánu. Tak jsem ho musela kupovat. Bylo to v tzv. přířezech. Ale to je fakt historie. Bylo mi sladkých 17 let. A ještě jsem je polepovala s popisovala.

Alena Tollarová 9.4.2018 20:18

Dneska se zavazuje, ale my jsme doma reksovali a měli k tomu reksovky. Nebo rexovky?

Dana Puchalská 9.4.2018 19:45

Možná to bude ono. Díky za informaci. Blbosti vládnou světem :-) jsi první kdo mi dal vědět. Je to prostě oříšek.

Naděžda Špásová 9.4.2018 19:26

Dano, asi to bude blbina, ale bobřina je výměšek bobra Castor fiber, našla jsem to na netu, ale pokud se to týká jídla, tak by to třeba mohlo být maso z bobra, nebo kůže z téhož živočicha. Ha ha :-)

Věra Ježková 9.4.2018 15:09

Dano, díky za pohodové a zajímavé čtení. Nezavařuji, nemám ráda sladké měkké ovoce. Ovšem tvé recepty vypadají lákavě. :-)

Margita Melegova 9.4.2018 12:44

Myslim, ze by mne nektere recepty mohli inspirovat.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá