Kdo se má starat o seniory? Rodina nebo stát?

Zdravím všechny čtenáře a mám prosbu o radu, osobní zkušenost apod. Naše mamka je od konce října v nemocnici nyní na LDN, zlomenina obratle th 11. V léčebně velmi zhubla, je slabá a psychicky těžce nese odloučení z domova a celý pobyt. Někdy mluví úplně z cesty. V LDN asi nemůžeme očekávat nějaké zlepšení. Nedokáže používat nohy a tak pokusy o vertikalizaci skončili. Uvažuji o tom, že si ji vezmu domů do moji rodiny. Zaměstnání však nemohu opustit. Chtěla bych služby řešit s charitou, na hlídání se střídat se sestrou nebo zkrátka někoho najmout. Já bych mohla také částečně pracovat z domu, práci mám v místě bydliště. Čím by jsme mamce měli vylepšit jídelníček, aby se zotavila, po pěti týdnech není zlomenina srostlá. Zapomněla jsem napsat věk 90 let, do úrazu čilá a soběstačná. Děkuji.

Od r. 2011(když jsem odešla do důchodu) se starám o mamku, které letos bude 94 let. Nemusím psát, jak je to náročné, zejména poslední rok se její stav zhoršil natolik, že sama se cítím vyčerpaně. Proto jsem dala žádost do DD, v současné době řeším denní stacionář v domě s pečovatelskou službou. (tzv. odlehčovací pobyt je obsazený). Letos mně bude 70 let a myslím, že i já mám nárok na svůj důchodový odpočinek. Problém je v tom, že mamka nikam nechce, zvykla si na celodenní servis a nechápe, že i mně roky přibývají a sil ubývá. Dosud bere příspěvek na péči 880 Kč, což je v současné době málo.( ošetřující pěny, krémy, různé masti apod.) Na zvýšení PnP, o který jsem také zažádala, nemohu moc spoléhat, mamka dosud chodí s chodítkem a nají se sama. Zkrátka řečeno, pečovat do vlastního vyčerpání nedoporučuji. Pro sebe uvažuji v budoucnu využít pečovatelské služby, případně pobyt v domě s pečovatelskou službou. Rozhodně bych nezatěžovala své nejbližší (syn s rodinou), mají svých starostí dost, aby se postarali o děti a jejich budoucnost.

Bože dobrý nejde udělat něco pro to aby ten odchod z tohoto světa nebyl takový horor?

O svou maminku jsem se starala od jejích 70 do 80 let kdy zemřela. Byla ochotna s námi sdílet třípokojový byt, kde jsme bydleli s manželem a třemi dětmi, takže jsme se všichni museli trochu přizpůsobit - ale jsem ráda, že to pro všechny bylo přínosem. Kdyby se babička rozhodla, že s námi bydlet nechce , asi by mne čekalo docházení nebo dojíždění s věčnými obavami, zda mne babička nepotřebuje. Je pravda, že babička nebyla ležící, to bychom zvládli těžko. Jako asistentka neziskovky jsem pečovala o staré lidi v jejich domácnostech - byla to placená služba a má své výhody i nevýhody. Dokud budeme s manželem schopni se o sebe postarat, děti potřebovat nebudeme. A co nás čeká nevíme. Těžko něco plánovat.

Paní Věro H. - v domovech se platí pobyt (lůžko, strava) a péče. Příspěvek nikdy neodpovídá výše potřeby péče, je to jen příspěvek. Ve skutečnosti provoz na lůžko stojí kolem 25-27000, takže platby ve státním zařízení jsou dotovány a je to pomoc větší, než si veřejnost myslí. Z důchodu musí být 15% a doplácení rodinou je dobrovolné - což ovšem při nedostatku míst poněkud mizí. Proč se má starat stát? První se má starat člověk sám, s rodinou. Ano, je šílené, pokud dochází k agresi, dnes je naštěstí i pár vzdělávacích možností, jak pečovat, sem tam se objeví šance na oddechový čas, ale je to málo. Nicméně, pokud se rodina stará - a my tu máme velice obětavé pečující, vy chovává další generace k tomu, jak bude nakládáno s ním. Proto mluvte do toho, co chcete, co si představujete, co chybělo. Zkušenost stará nějakých deset roků již nemusí odpovídat dnešním možnostem. Znám rodiny s umírajícím člověkem, kde byl opatrovaný člověk spokojený, usmívající se - a diagnózu překonal o měsíce. S podporou mobilního hospice, jejich psychologa a pod. Půjčili si pomůcky, doba péče se počítá jako odpracovaná. Jsou to začátky, ale jsou tady také kvůli křiku těch, co se nechtěli udřít a vyčerpat až na kost. Tíše naříkat a vzdychat nepomůže. Starejme se o svou budoucnost, i lidé s demencí mohou být velmi spokojení.

Moji rodiče již žádnou péči nepotřebují, takže jsem na řadě já. Řeším otázku, k čemu je mi život, když nebudu zvládat vydělávat a běhat za holkama. Řešení znám již dávno. Překazit mi to může jen nehoda, kdy upadnu do kómatu, ale to pak není můj problém.

Můj tchán s námi bydlel a starala jsem se o něj. Můj otec, který měl Alzheimera a byl dost agresivní, toho matka a sestra umístily v sociálním zařízení. "Stát se stará" - snad v tom smyslu, že to zařízení existuje. Ale ten nemocný člověk tomu zařízení odevzdává celou svou penzi a zařízení si na něj od státu vybírá příspěvek na bezmocnost. Zajímalo by mne, jak by se dokázala ta žena, která článek napsala, o takového člověka doma postarat. Můj otec, např. fyzicky matku ohrožoval, vyvrcholilo to tím, že ji chtěl vyhodit z okna. Můj manžel měl rakovinu prostaty, došlo k metastázám, které byly v čelní kosti, v kýčlích. Když jsem měla dvě děti a musela chodit do práce, jak bych mohla o něj pečovat 24 hodin denně a dávat mu infuze s prostředky tišícími bolest? Ano, bylo by to hezké a lidské, mít tolik finančních prostředků, aby ten postižený mohl být doma, ve svém prostředí, a já mu mohla zaplatit odpovídající péči, tedy domácí ošetřovatelku, nemocniční polohovatelné lůžko, zvláštní koupelnu a WC. Filosofické úvahy toho článku jsou k ničemu. Nepíšete k příslušníkům královské rodiny.

Mnoho zde zmíněných problémů je systémových. V posuzování PnP se chystají změny, protože posudkářů ubývá a navíc často na závěry sociálních pracovnic neberou zřetel. Další bolestí je, kde vzít odborníky na sociální šetření - včetně toho, jak je zaplatit. Máme od r. 2015 skvělou metodiku-ale má sociální praocvník čas na doporučenou přípravu, čas na šetření víc, než 1/2-1hodinu? A co sepisování? Příklad: Ve vyhlášce je psáno, že klient zvládá životní oblast, jestliže... A nyní je čerstvě doporučeno, nepoužívat slovo zvládá/nezvládá, neboť to je hodnocení a hodnocení nepříslůuší sociálnímu praocvníkovi, nýbrž lékaři, který dotyčného neviděl... S odvoláním je potíž, že bude vyhodnoceno v rámci doby, kdy proběhlo řízení, pozdější zhoršení se nepočítá. Bývá tedy někdy lepší počkat do konce řízení a po několika týdnech znovu požádat (návrh na zvýšení). Tato bych doporučila u onkologických onemocnění a rychlého ztrácení sebeobsluhy. Soc.pracovnice z terénu stále volají po službách pro pečující, po možnosti zázemí, v němž lidé zůstanou doma. Sama znám lidi na lůžku, kteří doma jsou. Pomáhají jim přátelé, sousedi, peč.služba. Není nutné "uklidit se do křoví a chcípnout", jak jsem už slyšela. Co nutné je, jsou zvedlé hlasy lidí, kteří potřebují ve svém okolí to, co jim pomůže. Seniorbusy, lavičky, veřejné toalety, pečovatelskou službu, domovinky, denní centra... Máte své obce, zastupitele, chtějte změny. Je to váš život, vaše (i moje) stárnutí. Připravujte se, přemýšlejte, co potřebujete změnit.

Chci reagovat na titulek článku, protože vždy se stará rodina. Ať je starý člověk doma nebo v nějakém zařízení finanční náklady jdou za rodinou. Do zařízení jde důchod, příspěvek na péči (ten lze získat i při péči doma) a v případě, že to nestačí i příspěvek od rodiny. Vím, o čem mluvím. Moje matka (91 let) je již 10 měsíců v domově se zvláštním režimem, protože s rychle se rozběhnutým Alzheimerem již ve svém bytě sama zůstat nemohla. Byla jsem ráda, že se mi docela rychle podařilo zajistit místo v soukromém zařízení, protože domov se stejnou péčí (zřizovatelem je Město, tedy samospráva a nikoliv stát) je plně obsazen a čekací doba se počítá na roky. Paní Jana z článku se zachovala velmi prozíravě.

Dobrý den, s paní Janou A. souhlasím. Zůčastnila jsem se přednášky se soc.pracovnicí a následně byla diskuze. Paní, která denně dojíždí 25 km k 85 leté mamince pomáhat, měla dotaz, jak se vlastně žádá o příspěvek na péčí a kdo má na něj nárok. Za její maminkou soc.pracovnice byla, ale stará paní řekla, že je naprosto soběstačná. Při tom to není pravda! Dcera ji v zimě musí vynést popel, nanosit dříví, uhlí, nákupy, uklidit, postarat se, aby maminka měla vše při ruce a nemusela z domu ven. Když soc.pracovnice vidí, že stará paní má vše v pořádku, tak odejde s tím, že je "soběstačná" a příspěvek se nevyřídí. Mám hodně nemocného manžela, který dostal příspěvek na péči, ale soc.pracovnici také tvrdil, že je naprosto soběstačný. Přitom je schopný akorát uvařit v rychlov. konvičce vodu, zalít si kávu a nic víc. Pokud nemá na talíři na stole jídlo, nejí. Něco uklidit, zařídit, někam dojít, o tom nemůže být ani řeč. Soc. pracovnice musí být hodně "lidská", aby se dovtípila a doklady vyřídila pro spokojenost pečující osoby. Přeji hezký den.