Moje pravá ruka
ilustrační foto: pixabay.com

Moje pravá ruka

4. 4. 2018

Možná si po přečtení názvu příspěvku představujete něco jiného než já. Ale opravdu jde „jen“ o moji pravou horní končetinu. Když minulý týden na chvíli vysvitlo slunce, kochala jsem se pohledem na modrou oblohu a na zpívající ptáky ve větvích stromů. Zoufale jsem přivolávala jaro! Bohužel jsem u toho šla a zakopla o obrubník. Už během pádu bylo jasné, že to nevyrovnám. Na zemi jsem se otřepala, sebrala kabelku a klíče a opatrně se postavila na nohy. Dobré, nohy fungují, krev nikde neteče, jen mám špinavé kalhoty. Cestou domů jsem si všimla, že mě bolí pravá ruka. Ano, ta, o které je řeč. Když jsem si doma sundávala bundu, ruka byla nateklá a bolela jako čert.

Vydala jsem se pěšky na pohotovost, naštěstí sídlí v nemocnici, která není daleko. Nebyla jsem tam už léta, ale občas sledujeme s vnoučkem přistávání vrtulníků na helioportu, tak jsem tušila, kde ji mám v areálu nemocnice hledat. Po vstupu do moderní budovy s nápisem EMERGENCY jsem se trochu zmateně rozhlédla. Naštěstí kukaň s nápisem Informace byla na dohled. Sestřička nebyla zdaleka tak příjemná, jako ta na recepci v seriálu Modrý kód. Ale po krátkém výslechu a usilovném ťukání do počítače jsem dostala nějaký papír a pokyn, že mám zaplatit poplatek u automatu a posadit se do čekárny. K automatům mám respekt, naštěstí bral bankovky a lístek o zaplacení poplatku vypadl na první pokus. Dokonce i desitikoruna nazpět. Usadila jsem se do čekárny, prohlížela si ostatní pacienty a odhadovala, jak dlouho asi budu čekat.

Naštěstí to dlouho netrvalo. S další sestřičkou jsem proplula několika chodbami do ordinace. Pan doktor si znovu zkontroloval mé osobní údaje a opět něco ťukal horlivě do počítače. Čekala jsem, kdy si prohlédne tu ruku. Zakopaný pes byl v tom, že nemohl najít v počítač mé rentgenové snímky. To opravdu nemohl, na rentgenu jsem ještě nebyla. Po krátkém vzájemném přesvědčování, že mě nikdo na rentgen neposlal a že ani netuším, kde je, jsem se vydala spletí chodeb sama ho najít. A připadala jsem si jako ten největší blbec na světě. Chodby byly prázdné, ale v jedné zatáčce svítil nápis RTG. Sláva. Pak už všechno proběhlo OK. Pan doktor plus pět studentů medicíny prostudovalo mé snímky, ohmatalo mou bolestivou a napuchlou ruku a došlo k závěru, že to zlomené není. Dostala jsem pružný obvaz a pár dobrých rad. Zvesela jsem šla domů, abych překvapila manžela nečekanou zprávou.

Zmínka o manželovi je opravdu na místě. V dalších dnech totiž musel často zastupovat mou zhmožděnou ruku. Přehodnotila jsem sice plány na velikonoční úklid, vaření a pečení, ale i tak jsem museli dost improvizovat. Dokud je všechno v pořádku, tak člověka ani nenapadne, na co všechno pravou ruku potřebuje! Ruka se přes noc trochu vzpamatovala, ale s nešikovným obvazem nešlo dost dobře pracovat na počítači. Nahradila jsem ho lehoučkou ortézou na zápěstí, samozřejmě koupenou za své. A rozšířila okruh činností, které mohu se svou rukou vykonávat. Nedaří se mi sice krájet zeleninu a maso, ale psaní na klávesnici mi jde perfektně.

Ruka je po několika dnech jako malované velikonoční vajíčko. Zápěstí hraje všemi barvami – tedy hlavně žlutou, modrou a fialovou. Postupně ho rozcvičuji a zaměstnávám. Předpověď teplého jarního počasí na další dny mě trochu děsí v souvislosti s myšlenkami na naši zahradu. Divně se protahující zima neumožnila zatím na zahradě nic udělat a teď toho bude zase moc najednou. Přehazování kompostu, které jsem měla teď na jaře v plánu, vzdávám předem. A ten zbytek bude muset ještě chvíli počkat, až bude ruka v pořádku.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Au, sice mě ještě před deštěm ruka bolí, ale rozbolela mě při čtení... Už je to téměř na den před dvěma roky, kdy jsem si ji na kole zlomila. Ta opařená noha bude mít výročí v létě. Foukám na bolístku. Ať to nebolí...A dávejme větší pozor.
Zdenka Jírová
Vím, co to je, nemít pravou ruku k dispozici. Před několika léty jsem před Vánocemi upadla na zledovatělém chodníku a měla jsem ji v klasické sádře 5 týdnů. Bylo to hrozné. Navíc žiji sama, tak ke mně docházela dcera, která naštěstí žije ve stejném městě, ale chodí do práce, tak to byl zápřah i pro ni.
Eva Mužíková
Vladislavo, říká se, že zhmožděnina je mnohdy horší a bolstivější nežli zlomenina. Určitě mi dáte za pravdu. Tak ať jste brzo fit, jarní práce určitě doženete, neutečou.
Zdenka Žichovská
Při čtení článku jsem si vzpomněla na konec února minulého roku. Byl mráz kolem -20 stupňů, šla jsem fotit ledové bubliny, uklouzla a zlomila si pravou ruku, obě kosti na předloktí. Na pohotovosti kostičkiy srovnali druhý den na ortop. operace - zafixovali to dráty na 3 měsíce + sádrová dlaha........víc asi nemusím psát, i zahrada musela počkat. Vím co teď prožíváte a přeji vaší pravé ruce rychlé uzdravení. A zahrada....ta počká a časem to dožene.
Zuzana Pivcová
Při čtení tohoto trochu neradostného, nicméně vtipného, příspěvku jsem si vzpomněla, kterak jsem si před 22 lety zdemolovala nohu při výstupu z tramvaje, kdy jsem uklouzla na schůdkách. Obvodní lékař konstatoval, že zlomeného nic není, a s mastí mě poslal domů. Po 14 dnech, když už to vypadalo, že snad o nohu přijdu pro celkovou sepsi, jsem šla na chirurgii, kde mi patřičně vynadali, proč jsem nepřišla dřív. Následovala drenáž a v noze už byla vytvořená zánětlivá výduť, jejíž následky si nesu trochu dodnes. A těm, kteří tomu věří, ze zkušenosti radím nosit s sebou stále kaštan a v případě takovéhoto úrazu následně držet v ruce. Už třikrát mi pomohl, žádné modřiny, bolest hned pryč, i sedřená kůže se mi hned zacelila. Třeba mi někdo uvěří!!
Věra Ježková
Napsala jste to moc hezky – na té pohotovosti to musely být nervy. Dobře, že ruka není zlomená. Já jsem si jednou zlomila ruku v lokti 2. ledna, když jsem upadla cestou do práce na zledovatělé silnici. Ruka nebolela, ještě v práci jsem přenášela těžký psací stroj a psala na něm. Až druhý den ráno jsem se vydala na chirurgii – poté, co jsem tam nejdřív zavolala a zeptala se, jestli můžu přijít. A následovaly tři týdny ruky v sádře. Přeji vám úspěšnou rehabilitaci.
Jana Šenbergerová
Takové věci se stávají tehdy, když je nejmíň potřebujeme. Moc hezky jste nám tu událost vylíčila a já vám přeji, ať je ruka brzy zase v pořádku a můžete ji zapojit do všech potřebných činností.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.