Malý amorek měl zase jednou naspěch. Zapovídal se jako vždycky. Ostatní amorci již byli připraveni v úhledné letce k odletu na zem, aby vyhledávali dvojice lidí, kteří by si zasloužili být trefeni šípem amorovým. Všichni již byli velmi natěšeni, přáli lásce a těšili se na nově zamilované.
Malý opozdilý amorek nazvedl truhličku, kde byla v mlžně stříbřitém klubíčku namotaná láska. Každý si vždy ustřihl jen dva kousky nitky lásky, omotal s ní své dva šípy a byl připraven. Amorek ale dnes spěchal, a tak si všiml malinkého kousíčku nitky, která se bojácně krčila vedle velkého klubíčka. Zřejmě nějaký nešikovný amorek si ustřihl příliš malý kousek a využil toho, že ho nikdo nevidí a svou chybu napravil.
V časové tísni popadl amorek ten malý kousek a jen v rychlosti se mu tím podařilo omotat špičku jednoho z šípů. Pak udělal malý uzlíček.
Druhý šíp neměl. Navíc nebyl čas, brána se otevřela a amorci vyletěli rozdávat lásku.
Náš malý amorek si byl vědom, že jeho nitka lásky je velmi malá a slabá. Těžko dokáže udělat takový zázrak, jako je rodící se láska mezi dvěma lidmi. Láska milenecká, láska partnerská, přetrvávající celý lidský život. Ale věděl, že zamířit musí. A trefit také. To by mu nahoře nikdy neodpustili.
Zavřel raději očka a vystřelil. Jeho šíp trefil chlapce, od něj se odrazil k druhému, přibližně stejně starému. Také ho zasáhl, ale jen lehce, neublížil. Šíp zvedlo děvče a lehce prstíkem přejelo hrot. Dotekem se i ona nakazila. Zvedla oči a její pohled byl milý. I oba chlapci se na sebe usmáli.
"Já jsem Jan," řekl první." "Já Jakub," přidal druhý. "Já Amálka," řeklo děvče.
A hned si začali povídat a vyprávět a jen neradi se loučili. Ale věděli, že se zítra opět uvidí a pak už každý volný den. Lecos podniknou a také si budou pomáhat. Budou při sobě stát a věřit si, také budou mít společná tajemství. Prostě budou přátelé.
A tak se malý a upovídaný amorek toho dne zasloužil o zrod nového vztahu. Často pevnějšího, než je láska milenecká. Je to vztah stejně vzácný a většinou i na celý život.
Je to přátelství.