Ilustrační foto: pixabay.com

„Rovnou domů!“

1. 4. 2018

Můj příběh

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(4.6 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 2.4.2018 13:23

Četla jsem tvoji knihu, tak chááápu!

Alena Tollarová 2.4.2018 10:48

A já Tě, Oldřichu, chápu i teď. Tvůj humor mě baví.

Jana Slavíková 2.4.2018 10:09

Moc hezký příběh.

Zuzana Pivcová 1.4.2018 19:40

Moc jsem se pobavila. Jde o to, jestli jsi to udělal ze vzornosti nebo z provokace!!

Hana Šimková 1.4.2018 19:26

V první třídě učitelka řekla, že si máme najít v učebnici první stránku a budeme číst. Našla jsem si první stránku, kde bylo napsáno Čítanka a trvala jsem na tom , že to první stránka je a odmítala jsem pochopit něco jiného. Oni mi totiž lhali a to jsem nesnášela . První stránka je přece první stránka.Nevím, jestli to má souvislost s Liborovým článkem a já trvám na tom ,že ano.

Oldřich Čepelka 1.4.2018 14:59

A víte, Libore, že s tím pořád ještě bojuju? Tehdy v devítce jsem si zapsal citát: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč.- Nějak mi to zůstalo :-)

Helenka Vambleki 1.4.2018 13:05

Krásné počteníčko, takový svérázný jemný humor!!!

Blanka Macháčková 1.4.2018 11:04

Moc hezké počteníčko. Jako vždy. (Pište častěji.)

Dana Puchalská 1.4.2018 10:42

*******

František Pašingr 1.4.2018 10:34

A já myslel, že Free Running založil až Sebastian Foucan. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá