Manželství jako smlouva o spolupráci

I já jsem kdysi někomu řekla, že manželství je smlouva, která přinejmenším komplikuje neuvážené rozchody. Někdy i uvážené. Pod první odstavec se podepisuji.

Moje matka si stěžovala své tchyni, mé babičce, matce mého otce. On je takový a takový. Já jsem ten rozhovor, jako dítě, vyslechla. Babička jí řekla: Dává ti peníze. Dává. Pije. Tož trochu. Bije ťa. Nebije. Tož co chceš.

Jsem s manželem od roku 1971 a máme si stále co říci a jeden druhého si vážíme a máme se rádi.Víte, bláznivá láska pomine , ale přátelství a úcta zůstává.Mám toho svého bručouna a vzdělaného člověka ráda.

Oprava překlepu - "mně" připadá

Petra Šmolku mám rád jako humoristu. K článku bych podotkl, že dnes doporučovaná "předmanželská a manželská smlouva" mě připadá jakoby snoubenci již předem rozpad manželství očekávali a jistili si hladký průběh rozvodu. Kupodivu ještě nikoho nenapadlo formulovat ji jako "smlouvu na dobu určitou". Kam zmizela veškerá romantika?

...."někteří pošetilci si dokonce myslí, že by manželství mělo být permanentním generátorem štěstí." Skvělé vyjádření ! To si schovám, sbírám takové věci... :-)

Myslím, že takové vztahy byly mezi lidmi vždy, pouze nebylo společensky přípustné nebo vhodné se rozvádět. Hlavně před Bohem. Nemyslím, že by byli naši předkové morálně na větší výši.